Ozbrojené síly Zaire

Ozbrojené síly: 32 100 osob
+ 96 000 osob(v aktivní záloze – 6 pěších divizí)
+ 27 000 osob(policie)
+ 2 000 osob(základna francouzské cizinecké legie)
+ 2 000 osob(základna belgického mírového sboru)

Má uzavřenu dohodu o vojenské spolupráci s Angolou, Namibií, Zambií a Zimbabwe.

Pozemní vojsko: 29 000 osob
Pozemní vojsko se člení na 1 mechanizovanou divizi prezidentské gardy (ta zahrnuje 2 obrněné brigády, 2 motorizované pěší brigády(11. a 21.), 1 dělostřeleckou brigádu a 1 PL brigádu(31.)), dále se člení na 1 pěší divizi(zahrnuje 3 pěší brigády(12.,13. a 14.), 1 brigádu Commandos (s praporem speciálních sil a určení, který je určen k ochraně prezidenta), 1 vzdušnou výsadkovou brigádu(zahrnuje 3 vzdušné výsadkové prapory), 1 samostatný dělostřelecký prapor, 1 ženijní prapor, 1 spojovací prapor a několik zabezpečovacích praporů.
Zhruba polovina pozemního vojska je rozmístěna v regionu Shaba. 21. motorizovaná pěší brigáda je v Lubumbashi, 13. pěší brigáda se nachází na východ od regionu Shaba, 11. motorizovaná pěší brigáda, 12. pěší brigáda a 14. pěší brigáda jsou soustředěny západně od regionu Shaba. 1 prapor z 31.protiletadlové brigády je situován na letišťi v Kamina a zbytek pl. brigády se nachází na letišti Ndjili v Kinshasa. Jedna obrněná brigáda je situována v Mbanga-Ngungu (zhruba 120 km od Kinshasy).

Tanky:
T-72: 16 tanků
Type-69-I/-II (T-62 v licenci): 40 tanků
Type-59 (T-54 v čínské licenci): 20 tanků
M-60A1: 10 tanků(nedostatek náhrad.dílů)
AMX-13: 13 lehkých tanků
Type-63: 56 lehkých tanků

BVP a OT:
AML-60/-90: 110 ks
YW-531: 40 ks
BTR-60PB: 15 OT
M-113A1: 12 OT
M-3A1: 60 OT
BTR-152: 250 OT
VAB 4×4: 12 OT
FERRET: 28 ks
M-8 GREYHOUND: 14 ks

Děla, raketomety, minomety:
30 tažených děl M-116 (ráže 75 mm)
20 tažených děl Type-56 (ráže 85 mm)
70 tažených děl (M-1938, D-30, M-46 a Type-60, ráže 105, 122 a 130 mm)
20 tažených raketometů Type-63 (ráže 107 mm)
12 samohybných raketometů BM-21 GRAD (ráže 122 mm)
80 minometů (ráže 81 a 82 mm)
46 minometů M-30 (ráže 107 mm)
24 minometů MO-120-60 (ráže 120 mm)

Protitankové prostředky:
100 bezzákluzových kanónů M-18 (ráže 57 mm), M-20 (ráže 75 mm) a M-40A1(ráže 106 mm)
45 pt. kanónů (ráže 57 a 85 mm sovětské výroby)
100 tarasnic LRAC-89 STRIM
800 pancéřovek ARMBRUST
1 200 pancéřovek BLINDICIDE
200 starších PTŘS SS.11 (postupně vyřazovány)
100 PTŘS SWINGFIRE
200 PTŘS MILAN

Protiletadlové prostředky: (1 PL brigáda)
40 tažených pl. kulometů ZPU-4 (ráže 14,5 mm, umístěných na nákladních automobilech a terénních vozidlech)
32 pl. kanónů M-1939 (ráže 37 mm)
26 pl. kanónů L/60 (ráže 40 mm)
50 lehkých systémů PLŘS REDEYE
50 lehkých systémů PLŘS BLOWPIPE
2 komplety systému PLŘS ROLAND

Vojenské letectvo: 1 800 osob
MIRAGE 5 D/G: 3 ks, MIRAGE 5 M: 7(-3) ks, MIRAGE 5 DM7: 1 ks (1 stíhací letka)
MB-326K: 6(-4) ks, AT-6G TEXAN: 6 ks (1 lehká bojová letka)
MB-326 GB: 8 ks, CESSNA FTB-337: 20 ks (2 lehké průzkumné bojové letky)
MIRAGE-5B: 3 ks, AERO L-29: 6 ks, BULLDOG: 7 ks (1 cvičná letka)
CESSNA-150: 12 ks, CESSNA-310: 3 ks a SF-260MC: 9 ks (1 cvičná letka)
6 průzkumných policejních letounů CESSNA-310R
8 dopravních letounů DOUGLAS C-47/C-47A SKYTRAIN
4 dopravní letouny DOUGLAS C-54
4 dopravní letouny C-130A HERCULES
1 dopravní letoun C-130H HERCULES
2 dopravní letouny MU-2J
3 dopravní letouny FOKKER F-27
3 dopravní letouny DHC-5D BUFFALO
1 dopravní letoun DHC-6 TWIN OTTER
2 dopravní letouny CN-235)
(1 dopravní letka)
(1 vládní dopravní letoun BOEING 727-30
1 vládní dopravní letoun BOEING 707-320
1 vládní dopravní letoun MERLIN-III
1 vládní dopravní letoun FALCON-20
1 vládní dopravní letoun DC-9-10)
(1 vládní dopravní letka)
4(-1) dopravní vrtulníky SA-330C PUMA
4(-1) policejní vrtulníky SA-316B ALOUETTE III
4 dopravní vrtulníky SA-341H GAZELLE
1 dopravní vrtulník SA-350 ÉCUREUIL
1 dopravní vrtulník AS-322L SUPER PUMA
(1 vrtulníková letka)
V zemi se nachází 4 mezinárodní, 18 vnitrostátních a 205 soukromých letišť, včetně 1 vrtulníkového letiště.

Říční loďstvo: 1 300 osob
Na pobřeží moře prakticky skoro v deltě řeky Kongo je námořní základna v BANANA. Na řece Kongo se pak nacházejí říční vojenské základny v BOMA, v MATADI a v KINSHASA. Na jezeře Tanganika se pak nachází jezerní vojenská základna v KALEMIE.
2 rychlé dělové čluny (tř. SHANGHAI-II)
3 říční a pobřežní torpédové čluny (tř. P-4, KLDR)
4 říční kulometné čluny (tř. HUCHUAN, Čína)
2 říční kulometné čluny (tř. SWIFT Mk-II, USA)
18 říčních kulometných člunů (tř. ARCOA, Francie)

Historie:
Nezávislost na Belgii získala země 30. června 1960. Šlo o jednu z největších belgických kolonií. Této zemi se přezdívá “KOTEL AFRIKY” (200 etnických skupin), což sama historie v 60. až 80. let 20. století plně prokázala. Země v té době zažila několik povstání a pokusů o převrat. Již den po vyhlášení nezávislosti Konžská milice (tehdejší Konžská armáda) pod vedením premiéra PATRICE LUMUMBA a prezidenta JOSEPHA KASAVUBUA zahájila krvavé útoky na obyvatele bílé rasy, farmáře a jiné evropské pracovníky, kteří tehdy v zemi pracovali. Jatkám zabránila až invaze belgických paracommandos a vstup jednotek Spojených národů. Tehdejší provincie Katanga – (dnes Shaba) vyhlásila nezávislost na Konžské republice. Velitel nacionalistů v této provincii MOISE THOMBE požádal o pomoc evropské žoldnéře, aby tvořili jeho armádu. Vznikli uskupení pod vedením plukovníka Trinquiera, Jeana Schrammeho a Boba Denarda o síle dohromady zhruba 500 žoldnéřů, kteří v roce 1961 zavraždili premiéra Patrice LUMUMBA a výrazně zničili a potlačili jednotky Konžské milice. Dopomohli tak Col. JOSEPH MOBUTOVI, aby se stal premiérem země. Ve vnitřním politickém převratu byl ustanoven jiný prezident a to C.ADOULA. V roce 1962 požádala tehdejší zairská vláda o potlačení povstání kmene Simbů, které vedl PIERRE MULELE. Vybrala si přitom plukovníka Mike Hoareho, který naverboval zhruba 300 evropských žoldnéřů. Následně bylo povstání velmi tvrdě a krvavě potlačeno. Žoldnéři si však začali v zemi postupně dělat co se jim zachtělo a to ohrožovalo nejen sousední země, ale i místní vládu (v zemi bylo tehdy odhadem 1 100 žoldnéřů). V roce 1964 zahájili belgické paracommandos a belgická pěchota boj proti žoldnéřům. Premiér země MOISE THOMBE, který sesadil v roce 1963 Col. JOSEPHA MOBUTU, byl v roce 1965 sesazen, ale podařilo se mu uprchnout ze země. Žoldnéři byli nuceni odejít a zmizet ze země. Řada z nich, ale byla také zabita. V roce 1965 se stal novým prezidentem země – Lt.Gen. JOSEPHA MOBUTU SESE SEKO. Stále však bylo nutné ochraňovat evropské pracovníky pracující v této zemi a tak také i došlo k intervenčním útokům Francie a Belgie. Legendárním se stalo potlačení povstání a ochrana Evropanů v KOLWEZI za pomoci výsadkářů francouzské cizinecké legie a belgické mechanizované pěchoty. Země byla nucena se potýkat s levicovými, pravicovými a islámskými politickými proudy, které tehdy procházely Afrikou. Zhruba 1 milión uprchlíků uteklo do Zairu z Rwandy a Burundi v roce 1994, kdy v těchto zemích naplno propukly krvavé etnické čistky. Tyto uprchlíci velice zatěžovali státní rozpočet, a tak rozhodla tehdejší vláda o jejich návratu do Rwandy v říjnu 1996. Uprchlíci se však vrátit nechtěli i když jim nehrozilo žádné nebezpečí. Uprchlíci proto byli donuceni armádou, aby odešli zpět do Rwandy a Burundi. V roce 1996 to bylo 850 000 lidí a v dalším roce 1997 zbytek (zhruba 150 000 lidí). Při této migraci obyvatel zahynula řada uprchlíků, což podnítilo nenávist vůči Zairu v Ugandě, Rwandě a Burundi. V roce 1997 proběhl v zemi státní převrat a tehdejší prezident Maršál J.D.MOBUTU Sese Seko Kuku Ngbendu wa Za Banga, jenž byl prezidentem Zairské republiky od prosince 1965 a odpovídal za většinu tehdejších krvavých potlačení povstání v zemi, uprchl ze země do exilu. Novým prezidentem se stal v květnu 1997 Laurent Desire KABILA, který změnil jméno země na Konžskou demokratickou republiku a zavedl řadu protiústavních nedemokratických změn, které podpořili jeho diktárskou pozici v zemi. Opozice vyjádřila s těmito změnami ostrý nesouhlas. V národním referendu v roce 1998, které mělo zabránit vypuknutí občanské války v zemi, se pozice vládnoucího prezidenta stávala nejistou a tak referendum zrušil. To okamžitě vedlo k povstání a k občanské válce. Opoziční ozbrojené síly v zemi přišli podpořit armády Ugandy, Rwandy a Burundi (dohromady zhruba 100 000 vojáků). Vlivem občanské války uprchlo ze země na 1,8 miliónu obyvatel Konžské “demokratické” republiky. Pozice prezidenta se stávala velice kritickou, protože řada vojáků Zairské armády přecházela k povstalcům. Když už byla povstalecká armáda na dohled od hlavního města Kinshasy, požádal prezident LAURENT DESIRE KABILA o vojenskou a materiální pomoc Angolu, Namibii a Zimbabwe. Po té se k němu přidala i armáda Čadu a Súdánu. Tento zvrat, již v Africké válce, způsobil ústup povstaleckých vojsk do výchozích pozic před začátkem občanské války. 10.července 1999 bylo dohodnuto zastavení bojů na dohodnuté bojové linii v zemi. Prezident LAURENT DESIRE KABILA však nechtěl plnit finanční a kompenzační závazky vůči svým spojencům. Spojenci začali být nespokojeni s jeho vládou v zemi. V srpnu 2000 dokonce zrušil parlament, což vedlo k dalšímu zvýšení napěťí v zemi. Za záhadných okolností umírá Laurent Desire Kabila v lednu 2001. Na jeho místo nastupuje jeho syn JOSEPH KABILA, který uzavírá se spojenci novou dohodu a závazky z ní vyplývající plní a zároveň vyvíjí snahu o ukončení války v zemi. Zahájil transformaci státního zřízení na parlamentní demokracii a podařilo se mu v prosinci 2002 uzavřít v Jihoafrické Republice důležitý mír mezi ním a povstaleckými skupinami. Nynější prezident disponuje celkem 4 svými zástupci a to JEAN-PIERRE BEMBA, ABDOULAJE JERODIA NDOMBASI, ARTHUR ZAHIDI NGOMA a AZARIAS RUBERWA.

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close