Ozbrojené síly Burundi do roku 2003

Ozbrojené síly: 4 250 osob
+ 32 000 osob (v aktivní záloze – 8 pěších brigád)
+ 10 000 osob (gendarmerie = policie)
+ 50 000 osob (ozbrojení válečníci Hutů a Tutsi)

Burundi má uzavřenu smlouvu o vojenské spolupráci se Zambií a Tanzanií.

Pozemní vojsko: 4 000 osob
Pozemní vojsko se člení na 1 mechanizovaný prapor prezidentské gardy, 2 pěší prapory, 1 prapor Commandos, 1 dělostřelecký oddíl, 1 PL oddíl, 1 ženijní rotu a 1 zabezpečovací rotu.

Tanky:
T-62: 2 tanky
T-55: 3 tanky

BVP a OT:
VAB 4×4: 5 OT
AML-60: 20 ks
BTR-40/-152: 40 OT
AML-90: 5 ks
WALID: 10 ks

Děla, raketomety, minomety:
6 tažených děl M-1942 (ráže 76 mm)
4 tažené raketomety Type-63 (ráže 107 mm)
18 tažených minometů MO-81C (ráže 81 mm)

Protitankové prostředky:
15 bezzákluzových kanónů SPG-9 (ráže 73 mm)
10 pt. kanónů (ráže 75 mm)
100 pancéřovek BLINDICIDE

Protiletadlové prostředky:
3 tažené pl. kulomety (ráže 12,7 mm, umístěné na nákladních automobilech a terénních vozidlech)
12 tažených pl. kulometů ZPU-2/-4 a ZGU-1 (ráže 14,5 mm, umístěných na nákladních automobilech a terénních vozidlech)
20 lehkých systémů PLŘS SA-7B
20 lehkých systémů PLŘS REDEYE

Vojenské letectvo: 200 osob
1 lehký bitevní letoun MB-326K
2 lehké bitevní letouny SF-260A
2 průzkumné dopravní letouny DORNIER DO-28B
2 dopravní letouny DORNIER DO-27
1 dopravní letoun DOUGLAS DC-3
2 dopravní letouny DOUGLAS DC-6B
3 průzkumné vrtulníky SA-316B ALOUETTE III
V zemi se nachází pouze 1 mezinárodní a 6 soukromých letišť.

Jezerní loďstvo: 50 osob
3 jezerní dělové čluny

Historie:
V 16. století zde existovala drobná knížectví sjednocená dynastií Baganwa. První Evropané se objevili v oblasti v roce 1856. Na konci 19. století se usazují v zemi především němečtí obchodníci a průkopníci. Od roku 1899 do roku 1916 země součástí území Německé východní Afriky. V roce 1916 území obsazeno belgickou expediční armádou. Od roku 1920 spolu s Rwandou mandátním územím Společnosti národů. Od roku 1923 pod administrativní správou Belgie v rámci Společnosti národů. Roste a upevňuje se moc vzdělanějšího menšinového kmene Tutsi. Od roku 1945 územím pod belgickou správou. Po roce 1948 nacionalistické hnutí UPRONA, vedené tutsijským princem LOUISEM RWAGASOREM, požaduje více autonomie pro celou oblast v rámci belgické samosprávy.

V roce 1961, kdy nacionalistické hnutí UPRONA vyhrála volby, byl Louis Rwagasore zavražděn. Nezávislost na Belgii získala země 1. července 1962. Tehdy bylo v zemi vyhlášeno nezávislé království vedené tutsijským králem MWAMBUTSA IV. V roce 1965 vypuklo v zemi povstání Hutů vůči království Tutsi. Následně byli zabiti i zástupci Hutů v královském poradním sboru. V roce 1966 nechal syn krále – princ NTARE IV. zavraždit krále, aby tak zastavil krvavé násilí v zemi a uklidnil situaci. O rok později, v roce 1967, při státním převratu vedeném Capt. MICHEL MICOMBERONEM byla vyhlášena “republika”. V podstatě šlo, ale o vojenskou vládu v zemi.

V roce 1972 bylo při povstání Hutů zabito okolo 100 000 Tutsiů i Hutů. V roce 1976 došlo v zemi k dalšímu krvavému státnímu převratu vedeného Col. JEAN-BAPTISTE BAGAZEM. Ten znovu upevnil v zemi tutsijskou nadvládu nad kmenem Hutů. Zároveň však provedl řadu reforem a postaral se o to, aby byly v zemi v roce 1981 vyhlášeny parlamentní volby. Volby, ale byly určeny převážně pro tutsijské kandidáty a voliče. Za to se mu dostalo kritiky z řad mezinárodních nevládních organizací na ochranu lidských práv.

V roce 1984 byl BAGAZA znovu zvolen prezidentem, ale už v té době musí čelit nepokojům Hutů, které se snaží jakýkoliv způsobem potlačovat. Řada význačných států označuje počínání JEAN-BAPTISTE BAGAZY za diktátorství a diktátorský režim. Dlouho však měl tento prezident podporu vlád Belgie a Francie, za což byly země kritizovány i ve své vlastní zemi. V roce 1987 se na stranu Hutů a to i v armádě postavil Maj. PIERRE BUJOJA. Armáda se tak rozdělila a začala v zemi občanská válka. Válka si vyžádala přes 150 000 mrtvých na obou stranách, většinou civilistů.

V roce 1988 ohlásil Maj. PIERRE BUJOJA (kmen Tutsi) vítězství a smrt Jean-Baptiste Bagazy. V roce 1991 byla uskutečněna v zemi řada demokratických ústavních změn, včetně volebního práva pro většinový kmen Hutů. První svobodné volby se uskutečnily v roce 1993. Z těchto voleb vzešla legitimní vláda i první hutský prezident MELCHIOR NDADAJE. Prezident byl, ale po 4 měsících v úřadě, v říjnu 1993, zavražděn. Následoval chaos a nepokoje v zemi, které si v kmenové válce mezi kmeny Hutů a Tutsiů vyžádaly zhruba 200 000 mrtvých a stovky tisíc uprchlíků, kteří před násilím uprchli do jiných států. Napomohla tomu určitě záměrná letecká nehoda nového burundského prezidenta CYPRIEN NTARJAMIRA, který byl zvolen jednostranně kmenem Hutů v lednu 1994. Při letecké nehodě, která se stala v dubnu 1994, zahynul i rwandský prezident Juvenal Habjarimana. Hned po nehodě se novým jednostranně vyhlášeným prezidentem z řad Hutů stal SYLVESTRE NTIBANTUNGANJA. Ten však neměl situaci pevně v rukou a nedokázal vůbec zabraňovat mezikmenovým krvavým střetům a stabilizovat situaci. Po intervenci jednotek UN (Spojených národů) ve Rwandě, kde probíhaly mnohem krvavější boje než v Burundi, se situace mezi kmeny začala uklidňovat.

V listopadu 1995 se prezidenti Burundi, Rwandy, Ugandy, Zaire shodli na ukončení násilí a stabilizaci situace v jednotlivých zemích. V červenci 1996 však došlo v Burundi k dalšímu státnímu převratu vedenému Gen. PIERRE BUJOJOU. Ten však okamžitě navázal spolupráci, jak s mezinárodními jednotkami, tak i s představiteli okolních států. Podařilo se mu uklidnit situaci v zemi, částečně liberalizovat ekonomiku a zavést jednání s představiteli kmeny Hutů. V roce 1998 se částečně zformovaná armáda v počtu 30 000 vojáků, kterou tvořili aktivní vojáci, záloha i kmenoví bojovníci, zapojila do konfliktu v Konžské demokratické republice (dříve ZAIR). Několik desítek vojáků tuto armádu následně opouštělo, aby mohlo pokračovat v zločineckých akcích ve své zemi orientovaných na oba kmeny. Do situace v zemi se vložil i NELSON MANDELA jako zástupce OSN a představitelů kmene Hutů. Již v roce 1999 prezident PIERRE BUJOJA jako zástupce představitelů kmene Tutsi posílá část svých vojenských sil, aby stabilizovali situaci v zemi. Armáda je nucena zahájit boje proti těmto zločineckým skupinám ve své zemi. Situaci se podařilo uklidnit armádě v roce 2001 a následně bylo možno vyhlásit další svobodné volby, které vedly ke zvolení prezidenta, parlamentu, senátu a vlády 1. prosince 2001.

Následně kmeny Hutů, Tutsiů a ostatních menších kmenů uzavřeli mezi sebou mírovou dohodu, která obsahuje demokratická řešení v případě mezikmenových rozepří. Prezidentem byl od prosince 2001 PIERRE BUJOJA z kmene Tutsi, který měl po 18 měsících v úřadě předat svou moc svému zástupci DOMITIENU NDAJIZEJE z kmene Hutů. A tak se také stalo a 19. května 2003 má republika BURUNDI nového prezidenta DOMITIENA NDAJIZEJE. Jeho politický mandát je do poloviny října 2004. Pak by měli být vyhlášeny nové volby. Oficiálně měl být delegován jako zástupce prezidenta – bývalý prezident Pierre BUJOJA z kmene Tutsi. Byl však vystřídán na základě, jak hlavního poradního shromáždění kmene Tutsi, tak pravděpodobně na vlastní žádost vyplývající z mírových dohod – ALPHONSE KADEGOU. ALPHONSE KADEGE se tak stal novým zástupcem prezidenta a má politický mandát do října 2004.

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close