Invaze do Jugoslávie 1941

Letecké bombardování Bělehradu

Luftwaffe zahájila útok na Jugoslávii bombardováním hlavního města v ranních hodinách 6.4.1941. Letadla startovala z letišť v Rakousku a Rumunsku, 150 bombardérů a střemhlavých bombardérů bylo chráněno těžkou stíhací eskortou. Počáteční nálet byl podniknut ve 3 vlnách po 15-ti minutových intervalech, každá trvala asi 20 minut. Tak bylo město bombardováno asi 1,5 hodiny v kuse. Německé bombardéry útočily hlavně proti centru města, kde byly hlavní vládní budovy. Slabé jugoslávské letectvo a neschopná protiletadlová obrana byly rychle zničeny první vlnou střemhlavých bombardérů. Němci ztratili dvě stíhačky, 20 jugoslávských letadel bylo sestřeleno a 44 zničeno na zemi. Když útok skončil, více než 17.000 civilistů zůstalo mrtvých pod troskami. Tento nálet zničil možnosti komunikace mezi vrchním velením a jednotkami na frontě. Ačkoliv část generálního štábu se přemístila na předměstí, koordinace vojenských operací nebyla více možná. Když takto zničil nervové centrum jugoslávského odporu, vyvinul VIII. Armeekorps maximální úsilí na zničení letišť, křižovatek a soustředění vojsk a k podpoře pozemním operacím.

Postup na Bělehrad

Tři různé pozemní síly postupovaly na Bělehrad z různých směrů:

1. Panzergruppe:

Ráno 8.4.1941 zahájila 1. Panzergruppe postup z oblasti SZ od Sofie. Překročila hranice nedaleko Pirotu, XIV.Panzer-Korps, na čele s 11. Panzer-Division, následovala 5. Panzer-Divison, 294. Infanterie-Division a 4.Gebirgs-Divisions, postupovala SZ přímo na Niš. Navzdory špatnému počasí, blokovaným cestám a tvrdému odporu jugoslávské 5. armády, 11. Panzer-Division, efektivně podporovaná silným dělostřelectvem a Luftwaffe, rychle prolomila nepřátelské linie první den útoku. Jugoslávský velitel rozkázal svým silám stáhnout se za řeku Morava. Tento manévr nemohl být proveden a ráno 9.4. vstoupily vedoucí německé tanky do Niše a postupovaly okamžitě na Bělehrad. Z Niše byl již terén vhodnější pro tankové kolony, které postupovaly údolím řeky Morava na Bělehrad. Jižně od Paracinu a JZ od Kragujevaca se jugoslávská 5. armáda Armee pokusila napadnout postupující síly z týlu, ale byla odražena po těžkých bojích. Bylo zajato přes 5.000 vojáků. Mezitím se 5. Panzer-Division dočasně zdržela kvůli špatným cestám u Pirotu. Poté, co se divize dala opět do pohybu, dostala rozkaz posupovat jižně od Niše a odříznout nepřátelské síly kolem Leskovace. Když bylo jasné, že fronta kolem Niče je blízko kolapsu, byla 5. Panzer-Division přesunuta pod velení XII. Armee, XL. Panzer-Korps pro řecké tažení. 10.4. postupoval XIV. Panzer-Korps údolím Moravy, aby zabránila ústupu nepřátelských jednotek k Bělehradu. Příští den narazilo německé čelo na jižní křídlo stahující se jugoslávské 6. armády, které zničila v ranních hodinách 12.4. Večer téhož dne stály tanky 1. Panzergruppe 60 km JV od Bělehradu. Dvě jugoslávské armády byly již v takovém zmatku, že nebyly schopny klást odpor německým silám nebo zaútočit na jejich komunikace. Spojovací linie již byly roztaženy na 200 km.

XLI. Panzer-Korps:

XLI. Panzer-Korps postupoval přes JV část Banátu na Bělehrad. Tento útok vedl Infanterie-Regiment (mot) “Grossdeutschland”, následován 2. SS-Infanterie-Division. Po překročení hranice severně od Vršace, postupovaly jednotky sboru na Pančevo 11.4. Mezitím se Korps dostal na 70 km severně od Bělehradu, při postupu se setkal následující den jen s minimálním odporem.

XLVI. Panzer-Korps:

Když Luftwaffe podnikla své útoky 6.4., začala německá 2. Armee s leteckými útoky podél severní hranice v přípravě k útoku 10.4. Během této doby jednotky 2. Armee útočily na cíle v pohraničí pro zlepšení výchozích pozic k útoku, jejich velitelé však měli zákaz zapojit se do rozsáhlejších bojů. Vrchní velení vydalo rozkaz obsadit důležité mosty v zóně XLVI. Panzer-Korps. Proto již ráno 1.4. dostaly části sboru dobýt most u Bares a železniční most 15 km SV od Koprivnice. Do večera 6.4. nepřátelský odpor slábl a situace ukazovala, že Jugoslávci nechtějí hájit oblast podél hranic. XLVI. Panzer-Korps dostal poté rozkaz ustavit předmostí na řekách Mura a Drava u Mursko Sredisce, Letenjye, Zakany a Barcs. Na to stačilo několik místních útoků. V jugoslávské 4. armádě, zodpovědné za obranu této oblasti, byl vysoký počet Chorvatů. Chorvatští vojáci se vzbouřili na několika místech u řeky Drava, odmítli bojovat proti Němcům, které považovali za osvoboditele od srbského útlaku. Když silné německé síly překročily most na Dravě u Barese ráno 10.4. a postupovali z předchozích přemostí, dezintegrace jugoslávských sil dosáhla vrcholu. Podporována leteckými silami, 8. Panzer-Division, následovaná 16. Infanterie-Division (mot), postupovaly na Bělehrad JV mezi řekami Drava a Sava. Do večera 10.4. se čelní části 8. Panzer-Division, které se nesetkaly s odporem, dosáhly Slating navzdory špatným cestám i počasí. Nepřátelské kapsy byly okamžitě zničeny a divize pokračovala po ještě horších cestách na Osijek. Situace nepřítele se stávala stále zoufalejší, což bylo možné vyvodit z prohlášení generála Simoviče ke svým vojákům: “Všechny jednotky musí napadnout nepřítele, kdekoliv se s ním setkají. Nečekejte na přímé rozkazy, ale napadněte jej dle vlastního úsudku, iniciativy a možností.” 11.4. dosáhla 8. Panzer-Division oblast Osijek, kdežto 16. Infanterie-Division dále zpět postoupila do Nasice. Velký počet zničených mostů a špatné cesty zpomalují postup obou divizí, jejichž úkolem bylo útočit na zadní voj jugoslávských sil bojujících proti XIV. Panzer-Korps a setkat se s 1. Panzergruppe. 12.4. ve 2:30 dosáhla 8. Panzer-Division Mitrovici přes dva dobyté nosty přes řeku Sava. Divize pokračuje přes Lazarevac a 30 km jižně od Bělehradu se měla setkat s 1. Panzergruppe. Odpoledne 12.4. obdržel XLVI. Panzer-Korps nové rozkazy. Podle nich jen část 8. Panzer-Division pokračovala na východ k zabezpečení mostu na Savě nedaleko západních předměstí Bělehradu. V 18:30 se hlavní část divize obrátila na JV a pokračovala na Valjevo k ustavení kontaktu s levým křídlem 1. Panzergruppe JZ od Bělehradu. Současně 16. Infanterie-Division (mot) pokračuje na jih, překračuje Savu a postupuje na Zvornik. Tak byly obě divize odkloněny od svého cíle, Bělehradu a zúčastnily se tažení na Sarajevo.

 

Mezitím 2. Armee a Vrchní velení očekávaly zprávy o pádu Bělehradu. Nejblíže byl podle posledních hlášení XLI. Panzer-Korps, který dosáhl Pančevo na východním břehu Dunaje, 15 km východně od města. Jižně od Bělehradu odpor rostl, jak se 11. Panzer Division, čelo 1. Panzergruppe, přibližovala k městu.

Pád Bělehradu

Protože se v Bělehradu setkávala tři útočná uskupení, nebylo Vrchní velení schopno určit, které první dosáhne město. Večer 12.4. SS-Obersturmführer Klingenberg z 2. SS-Division (mot), když nalezl všechny mosty přes Dunaj zničené, přeplul na člunech řeku v čele hlídky SS. Hlídka dosáhla nerušeně města a v 17:00 vyvěsila nacistickou vlajku nad německým vyslanectvím. O dvě hodiny později předal starosta Bělehradu město oficiálně do rukou Klingenbergovi, který byl uvítán německým vyslancem, předtím internovaným Jugoslávci. Ve štábu 2. Armee neměli žádné zprávy od 8. Panzer-Division, jejíž poslední zpráva byla o dosažení předměstí Bělehradu před 24 hodinami. Nakonec přišla v 11:52 13.4. od operačního důstojníka divize tato rádiová zpráva: “Během noci dorazila 8. Panzer-Division do Bělehradu, obsadila střed města a vyvěsila vlajku se svastikou.” Krátce předtím přišla díky lepší komunikaci mezi 2. Armee a 1. Panzergruppe, následující zpráva: “Panzergruppe von Kleist” dobyla Bělehrad z jihu. Hlídky z Infantrie-Regiment “Grossdeutschland” dosáhly město ze severu. S generálem von Kleistem v čele vstoupila 11. Panzer-Division do města v 6:32.” S pádem města byla 1. Panzergruppe přesunuta od 12. Armee k 2. Armee. XLVI. Panzer Korps byl umístěn pod přímé velení 1. Panzergruppe pro následující fázi operace, likvidaci zbytků jugoslávské armády.

Další útoky

Před a během postupu na Bělehrad podnikly menší jednotky řadu dalších útoků podél rakousko-jugoslávské hranice, kde byl terén nevhodný pro motorizované jednotky:

Útoky “Fürzauber”:

Pro operaci pod názvem “Fürzauber” byly vytvořeny jednotky z kádrů a ne úplně vycvičených vojáků do speciálních útočných jednotek. První vlna se skládala ze 4 štábů praporů, které velely 9 střeleckým rotám, 2 bateriím horského dělostřelectva, baterii samohybných děl, 2 horským ženijním četám, 4 protitankovým rotám, 3 spojovacím a 4 cyklistickým četám. V dalších vlnách byly 2 až 3 horské výcvikové divize spolu s několika jednotkami specialistů. Původně měly tyto jednotky posílit hraniční stráž a krýt aktivity 2. Armee podél jižní hranice Karinthie a Štýrska. Tato čistě obranná mise ale neuspokojovala agresivní velitele jednotek. 6. – 10.4. podnikli mnoho výpadů na nepřátelské území a obsadili několik opěrných bodů podél hranic a tím přispěli k rychlému úspěchu ofenzívy. První vlna útočných jednotek se přesunula z Grazu na jugoslávskou hranici 27.3. Jedna z nich, nazvaná Kamfgruppe Palten (Hauptmann Palten), byla umístěna nedaleko Spielfeldu v prvních dnech dubna. Jejím původním úkolem bylo zajistit hranici a most přes řeku Mura u Spielfeldu. Ale večer 5.4. jednotka zaútočila na bunkry a postavení daleko za hranicí. Ráno 6.4. obsadila několik pahorků a vyslala hlídky hluboko do linie bunkrů jižně od Spielfeldu. Narazila na nepřítele, zjistila jeho sílu a pak přerušila kontakt. Většina pahorků zůstala v německých rukách, když selhaly nepřátelské protiútoky. Poté, v 16:00, zničili ženisté isolované nepřátelské bunkry bez přípravné dělostřelecké palby. 8.4. vedl Hauptmann Palten osobně skupinu postupující na Maribor. Podnikl tuto misi navzdory rozkazům Vrchního velení a tomu, že všechny mosty po cestě byly zapáleny. Přes tvrdý nepřátelský odpor byli vojáci a vybavení převezeni přes řeku Pesnica na člunech. Vozidla byla ponechána vzadu a muži své vybavení nesli sami. Po zformování skupiny na jižní straně řeky pokračoval Palten v pohybu na jih. Večer obsadil bez odporu nepřítele Maribor. K jejich zklamání byli staženi zpět do Spielfeldu, kde strávili zbytek tažení hraniční službou. Ztráty byli jeden padlý a dva zranění, zajato bylo přes 100 nepřátel.

LI. Korps:

6.4. překročil LI. Korps jugoslávskou hranici u Murku a Radkersburgu a obsadil oba mosty přes řeku Drava. Během tohoto útoku obsadila 132. Infanterie Division Sejansku a 183. Infanterie Division zajala 300 nepřátel. Cyklistická jednotka dosáhla později Mursku Sobotu bez nepřátelského odporu. Jugoslávci ustupovali podél celé linie a sbor chtěl využít situaci. 2. Armee ale rozkázala oběma divizím zůstat a konsolidovat pozice. Během následující tří dnů LI. Korps rozšířil předmostí, 132. Infanterie Division obsadila Maribor a 183. Infanterie Division postupovala za Mursku Sobotu. Letecký průzkum hlásil, že jugoslávská 7. armáda byla stažena jižně podél hor, vedoucích k Záhřebu. Pro kontakt s Němci zde byly zanechány jen slabé zajišťovací jednotky. 2. Armee rozkázala LI. Korps zformovat rychlou skupinu z motorizovaných částí a pronásledovat ustupující Jugoslávce k Záhřebu. 10.4. zabránila sněhová bouře postupu Němců a záplavy přerušily křižovatky v Mariboru. Po přeskupení jednotek jižně od Dravy začal LI. Korps postupovat na Záhřeb v 6:00 11.4. Přes těžký terén během odpoledne, dosáhla čelní skupina jižní východ z hor SZ od města k večeru. Cyklistická jednotka 183. Infanterie Division mezitím východně obsadila Varaždín, kde zajala brigádu včetně velícího generála.

XLIX. Gebirgs Korps:

6.4., když byla 1. Gebirgs Division ještě stále na pochodu, 538. Grenzschütze Division, umístěná na SZ straně slovinské hranice, úspěšně obsadila důležité průsmyky, hory a tunely na jugoslávském území. V noci 9. – 10.4. začala 1. Gebirgs Division, která dorazila jen před několika hodinami, přechod hranic u Bleiburgu. Při postupu na Celje zastavilo čelo divize pro noční tmu 15 km SZ od města. Po krátkém tvrdém boji obsadila 1. Gebirgs Division Celje 11.4. Emisaři nově zformované slovinské vlády požádali velitele sboru o zastavení palby. V očekávání tohoto vývoje, povolil Hitler polním velitelům přijímat kapitulaci jen jednotlivých jednotek.

14. Panzer-Division (XLVI. Panzer-Korps):

Ráno 10.4. se střemhlavými bombardéry čistícími cestu, 14. Panzer-Division ze XLVI. Panzer-Korps, rozdělená do dvou skupin, prolomila linii na řece Drava a postupovala JZ na Záhřeb. Tento útok předcházel hlavní útok XLVI. Panzer.Korps na Bělehrad a byl považován za diverzní. Ačkoliv byla na frontě divize spatřena velká nepřátelská seskupení, letecký průzkum hlásil, že se tyto síly stahují rychle západně na Záhřeb. Zprvu zuřivý nepřátelský odpor zlomily německé tanky. Ale špatné počasí a cesty bránily rychlejšímu postupu. V 19:30 10.4. dosáhly vedoucí tanky 14. Panzer-Division předměstí Záhřebu poté, co urazily za den téměř 150 km. Někteří chorvatští vojáci odmítli bojovat, odhodili zbraně, dezertovali z pozic, kapitulovali nebo šli jednoduše domů. Jeden německý pluk zajal nepřátelskou jednotku v kasárnách, když ještě stále nebyla plně mobilizována. Rychlý postup divize způsobil, že rádiové spojení se sborem a armádou bylo dočasně přerušeno. Pro její lokalizaci musela být vyslána průzkumná letadla. Když 14. Panzer Division dosáhla ze SV Záhřeb, proněmecké obyvatelstvo ji vítalo. Během postupu na město zajala 15.000 zajatců, z toho 300 důstojníků, 22 generálů včetně velitelů 1. armádní skupiny a 7. armády. 11.4. nově zformovaná chorvatská vláda vyzvala Chorvaty k okamžitému ukončení bojů a opuštění jugoslávské armády. Během večera dosáhly jednotky LI. Korps Záhřeb ze severu a spojily se s 14. Panzer-Division.

Italské a maďarské operace

Příznivý vývoj operací na frontě vedl německou 2. Armee k nabídce pomoci italské 2. armádě na jugoslávské západní hranici. Ráno 11.4. byli Němci informováni, že italský V., VI. a XI. Sbor budou připraveny k útoku ve 12:00. K urychlení italského postupu a obklíčení jugoslávské 7. armády u Ljubljani, měl XLIX. Gebirgs Korps provést diverzní útok na sever, kdežto 14. Panzer-Division měla obklíčit stahující se nepřátelské síly. Luftwaffe zaútočila na jugoslávská seskupení v okolí Ljubljani. Když Italové konečně zaútočili, setkali se jen s malým odporem Jugoslávců, kteří se stahovali na JV. Byl zajat velký počet nepřátel, jak se divize vzdávaly. 30.000 Jugoslávců u Delnice čekalo na kapitulaci Italům, kteří postupovali JV na Dalmatské pobřeží. 12.4. se části 14. Panzer-Division spojily s Italy u Vrbovska. Linie Novo Mesto-Slunj-Bihac-Livno byla hranicí mezi Němci a italskou 2. armádou jižně od Sávy. Okupaci území západně od této linie provedli Italové. Německé jednotky na pravém křídle XLIX. Gebirgs Korps mohly provádět operace v italské zóně. Po přesunu do Mariboru 11.4. obdržel štáb 2. Armee zprávu od maďarské 3. armády, která oznamovala, že maďarské jednotky překročily hranici severně od Osijeku a u Subotice. Příští den Maďaři dosáhli ustupující jugoslávskou 1. armádu a bez odporu obsadili území mezi řekami Dunaj a Tisa.

Postup na Sarajevo

Po kolapsu obrany hranic a pádu Bělehradu doufali velitelé jugoslávské armády ve stažení do horských oblastí Srbska, kde by mohli klást další odpor. Vědom si jugoslávských úmyslů, General von Weichs, velitel 2. Armee, rozhodl rychle pronásledovat nepřátelské síly ustupující na Sarajevo. Rychlost byla nejdůležitější, protože Vrchní velení chtělo přesunout tankové a motorizované jednotky na hranice Ruska k přípravě k tažení na Východě. Ráno 12.4. se XLIX. Armeekorps a LI. Armeekorps přeskupily podél řeky Sava. Sarajevo, v centru Jugoslávie, bylo jejich cílem. 2. Armee reorganizovala své jednotky do dvou skupin. Pod velením nového štábu LII. Infanterie Korps se západní skupina skládala ze 4 pěších divizí pod XLIX. Korps a LI. Korps a ze 14. Panzer-Division, která byla na čele formace útočící na Sarajevo ze západu. Východní skupina pod velením 1. Panzergruppe se skládala z 6 divizí, vedla je od východu 8. Panzer-Division. 4. Luftflotte pokračovala v podpoře pozemních operací v oblasti Mostar-Sarajevo. Odpoledne 13.4. přesunula 2. Armee velitelství do Záhřebu k snadnějšímu řízení operací. Linie mezi 2. Armee a 12. Armee vedla ze Sofie přes Prizren k severní hranici Albánie. Večer 13.4. nebyl žádný nepřátelský odpor na frontě XLIX. Armeekorps a LI. Armeekorps. Hlavní část německých sil dosáhla řeky Kupa a některé jednotky ji překročily. 14. Panzer-Division pokračovala JV na Sarajevo. Jak se blížila cíli, objevily se zprávy o vypuknutí bojů mezi Srby a Chorvaty v Mostaru. Němci okamžitě zamířili do této oblasti a během tří hodin rozprášili srbské jednotky. 14.4. se boje mezi Srby a Chorvaty rozvinuly v celé Dalmácii. 14. Panzer-Division dosáhla Jajce, 75 km SZ od Sarajeva, kdežto čelo LI. Korps dosáhlo řeky Una a vybudovalo předmostí na druhém břehu. V zóně východní skupiny tanková divize postupovala jižně od Bělehradu, kdežto dvě pěší divize čistily oblast v okolí Niše. 8. Panzer-Division postupovala JZ na Sarajevo, následována dvěma motorizovanými divizemi, jedna postupovala od Zvorniku, druhá z Uzice. Mezi obrovským množstvím kořisti bylo 75 letadel. Během 14. – 15.4. byly zajaty tisíce vojáků. Severně od Niše 7.000, v okolí Uzice 40.000, Zvorniku 30.000 a Doboje 6.000. 15.4. dosáhly obě skupiny 2. Armee Sarajevo. Jugoslávská 2. armáda v Sarajevu kapitulovala. Poté co zanechaly ve městě jen zabezpečovací jednotky, pokračovaly obě tankové divize za nepřítelem na jih.

Jednání o příměří

pro zoufalou situaci se jugoslávské velení rozhodlo požádat o příměří a autorizovalo velitele jednotlivých armádních skupin a armád k tomuto jednání ve svých sektorech. 2. a 5. armáda, které již požádaly o zastavení palby 14.4., byly odmítnuty, protože jako základ pro jednání byla požadována kapitulace celé jugoslávské armády. Večer 14.4. navštívil představitel jugoslávské vlády štáb 1. Panzergruppe a žádal generála von Kleista o okamžité zastavení palby. Když to bylo předáno Vrchnímu velení, byl pověřen velitel 2. Armee, General von Weichs, k jednání v Bělehradu. Během odpoledne 15.4. von Weichs a jeho štáb přijeli do Bělehradu a sestavili německé podmínky bezpodmínečné kapitulace jako základu pro jednání o příměří. 16.4. přijeli do města jugoslávští emisaři, ale vrátili se, protože neměli oprávnění k jednání nebo podpisu kapitulace. Byl jim předán koncept dohody se žádostí o vyslání zplnomocněného vyjednavače. K urychlenému vyřízení věci dostali k dispozici letadlo. Příměří bylo vyjednáno a podepsáno 17.4., General von Weichs podepsal za Němce, italský vojenský atašé za svoji zemi. Maďarský styčný důstojník dokument nepodepsal, protože Maďarsko nebylo technicky ve válce s Jugoslávií. Ministr zahraničí Cincar-Marcovic a generál Milojko Jankovic podepsali za Jugoslávce. Příměří vstoupilo v platnost ve 12:00 18.4.1941, 12 dní po zahájení německého útoku.

 

 

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close