Bombardování Drážďan

Dne 14. – 15. února 1945, tedy 12. týdnů před kapitulací Německa došlo ke kobercovému bombardování Drážďan a totálnímu zničení města. Při těchto náletech bylo podle dokumentu Mezinárodního červeného kříže z roku 1946 usmrceno asi 275 000 lidí. Dle některých zdrojů se počet obětí pohybuje v rozmezí 18 – 35 tisíc lidí. Přesné číslo obětí se nikomu nepodaří určit vzhledem k chaosu, který ve městě díky statisícům uprchlíků vládl a obrovské síle a ničivosti náletu se jeví toto číslo obětí značně podhodnoceno.

Západní a východní fronta se v této době již téměř zhroutila, průmysl byl v troskách a v celém Německu vládl chaos. Německá města byla přeplněna německými uprchlíky, kteří neměli, kde složit hlavu. Původní počet 600 000 obyvatel Drážďan se v tomto období rozrostl o 650 000 uprchlíku z Breslau – převážně žen, dětí a starců prchajícími před rudou armádou.

Maršál Artur Harris vydává rozkaz k bombardování Drážďan. Ve dnech 14. – 15. února 1945 americká 8 Air Force a RAF Bomber Command použila k náletům celkem 1299 letadel (527 z 8 Air Force, 722 z RAF Bomber Command) o celkové nosnosti 3906,9 tun bomb. Z tohoto množství, 1247,6 t připadalo na 8 Air Force, 2659,3 tun na RAF Bomber Command. Američané na Drážďany shodili 953,3 tun výbušných bomb a 294,3 tun zápalných bomb. Britská RAF shodila na Drážďany 1477,7 tun výbušných bomb a 1181,6 tun zápalných bomb.
Drážďany měli v tomto období velmi slabou protivzdušnou obranu. Většina protiletadlových děl byla odsunuta na frontu. Během náletů ztratili spojenci ať již působením protiletadlového flaku nebo při nehodách pouze okolo 20 letadel.

Město se během náletů změnilo v obří výheň a krematorium. Zápalné bomby a hořící trosky dosahovali teploty až 1600 °C. Tisíce lidí byli spáleny na popel nebo oheň změnil jejich obraz k nepoznání. Po náletu se podařilo identifikovat pouze okolo 35 000 lidí. V první fázi náletu mnoho lidí nevyhledalo kryty, jelikož vznikl planý dojem, že se jedna o falešný poplach. Spousta lidí, kteří přežili první a druhou vlnu náletu bylo zavaleno v krytech a postupně se zadusilo z nedostatku kyslíku. Těm, kterým se podařilo z města uprchnout za Labe mnohdy ukončili život hloubkoví stihači, mající za úkol ostřelovat ústupové cesty z města. Oheň spolykal obrovské množství kyslíku a vyvolal velký poryv větru v okruhu mnoha kilometrů. Celé město se změnilo v opravdové peklo. Bylo zničeno na 34 km² zástavby (85 % městské zástavby) a centrum města se proměnilo v měsíční krajinu bez života.

Winston Churchill velký zastánce kobercového bombardování německých měst se zděsil této apokalypsy, které bombardování způsobilo civilnímu obyvatelstvu. V memorandu náčelníkovi leteckého štábu a komisi náčelníků štábů 28. března zpochybnil přiměřenost zvolených prostředků a označil podobné konání za „vojensky bezvýznamný akt teroru a zlovolného ničení“

Související příspěvky

• No Related Post