Barma – Ozbrojené síly

Ozbrojené síly: 32 000 osob
+ 168 000 osob (vládní pěší vojenské jednotky, 12 pěších divizí soustředěných ve 4 státech federace)
+ 50 000 osob (vládní polovojenské jednotky, 22 až 25 samostatných pěších brigád)
+ 90 000 osob (státní policie)
+ 1 100 osob (povstalci z KIA, Kachin Independence Army, operují v oblasti státu Kačinů)
+ 400 osob (povstalci z UWSA, operují v oblasti Barmskoásamských hor)
+ 100 osob (barmská frakce organizace Harakat ul-Ansar, operují v oblasti Arakánského pohoří)

V roce 1954 ustanovili země Austrálie, Filipíny, Japonsko, Jižní Korea, Barma a Thajsko vojenskou obrannou alianci SEATO. V roce 1962 z této organizace vystoupila Barma. V roce 1980 byla tato aliance zrušena a vznikl ASEAN. Od roku 1988 je země součástí vojenského obranného uskupení ASEAN.

Armádní síly jsou vyzbrojeny pěchotními zbraněmi FN FAL (ráže 7,62×51 mm) z francouzské zbrojovky, která je vyráběla v licenci. Polovojenské jednotky používají ještě starší pěchotní zbraně K-50M (čínská a vietnamská kopie sovětské zbraně ŠPAGIN PPŠ-41 se sloupkovitým zásobníkem, ráže 7,62×25 mm). Speciální a elitní jednotky barmské armády byly v 90.letech 20. století vyzbrojeny singapurskými samopaly SAR-80 (ráže 5,56 mm).

Pozemní vojsko: 23 000 osob
Pozemní vojsko se člení na 1 tankovou brigádu, 1 mechanizovanou brigádu, 2 motorizované pěší brigády, 1 průzkumnou motorizovanou pěší brigádu, 1 dělostřeleckou brigádu, 1 dělostřeleckou raketometnou brigádu, 3 PL pluky, 1 vzdušný výsadkový pluk, 1 spojovací pluk, 2 ženijní pluky a 2 zabezpečovací prapory.

Tanky:
Type-85: 26 čínských tanků
Type-69-I/-II: 60 čínských tanků
Type-63(PT-76 v licenci): 85 lehkých čínských tanků
Type-59: 110 čínských tanků
M-4 SHERMAN: 30 tanků (uskladněno)
M-5A1 STUART: 50 lehkých tanků
Před uvalením embarga měla Barma zájem zakoupit čínské tanky Type-85. K nákupu došlo až během 90. let 20. století během podivného nelegálního obchodu mezi Čínou a Barmou. Na počátku 80. let 20. století došlo k uskladnění tanků M-4 SHERMAN. Lehké tanky M-5A1 STUART jsou využívány pro policejní a pohraniční účely v horských oblastech země.

BVP a OT:
WZ-501(BMP-1 v licenci): 60 čínských BVP
YW-531: 120 čínských OT
BTR-60P: 36 OT
BTR-40/-152: 200 ks
M-2/M-3 HalfTrack: 80 ks
M-8 GREYHOUND: 40 ks (uskladněno)
Daimler Mk.I/Mk.II: 40 ks (uskladněno)
V 80. letech 20. století byla uskladněna obrněná vozidla M-8 GREYHOUND a Daimler Mk.I/Mk.II. Řada vozidel typu M-3/M-3A1 a BTR-40/-152 trpí nedostatkem náhradních dílů v důsledku uvaleného embarga.

Děla, raketomety, minomety:
40 tažených děl 25-POUNDER (ráže 88 mm, jsou určeny pro horské pohraniční oddíly)
12 tažených děl M-101 (ráže 105 mm)
32 tažených děl M-30 (ráže 122 mm)
20 tažených děl D-1 (ráže 152 mm)
80 tažených raketometů Type-63 (ráže 107 mm)
24 samohybných raketometů Type-82 (ráže 130 mm, umístěné na nákladním automobilu)
200 minometů L-3C (ráže 51 mm)
80 minometů M-1937 (ráže 82 mm)
35 minometů M-1943 (ráže 120 mm)
(Některé minomety jsou součástí vezené výzbroje)
V důsledku několikaletého embarga je zhruba 1/3 všech dělostřeleckých prostředků nebojeschopná.

Protitankové prostředky:
40 pt. kanónů (ráže 57, 75 a 90 mm, čínské výroby)
50 bezzákluzových kanónů (ráže 57 a 75 mm, čínské výroby)
3 000 pancéřovek (RPG-7 a čínské typy)
200 tarasnic M-20 BAZOOKA
400 PTŘS RED ARROW-73, 9K11 MALJUTKA a 9K111 FAGOT

Protiletadlové prostředky:
80 tažených pl. kulometů ZPU-14 (ráže 14,5 mm, umístěných na nákladních automobilech a terénních vozidlech)
30 tažených pl. kanónů ZPU-23-2 (ráže 23 mm, umístěných na nákladních automobilech)
24 tažených pl. kanónů S-60 (ráže 57 mm)
12 tažených pl. kanónů KS-12 (ráže 85 mm)
200 lehkých systémů PLŘS HN-5
100 lehkých systémů PLŘS SA-7B
4 komplety systému PLŘS HQ-2 (SA-2 v licenci)
8 kompletů systému PLŘS SA-9
Protiletadlové kulomety ZPU-14, které nejsou umístěny na nákladním automobilu jsou uskladněny a nevyužívají se.

Vojenské letectvo: 5 000 osob
V srpnu 2001 oznámila Republika Myanmar (Barma) zrealizovaný nákup 10 kusů letounu MIG-29A. Tyto letouny pravděpodobně pocházejí z výzbroje bývalých postsovětských republik, především v Přední a Střední Asii a proto nebylo respektováno mezinárodní embargo na dovoz zbraní.
MIG-29A: 10 ks (dodávky 2001-2002)
CHENGDU J-7MG(J-7E, MIG-21MF v licenci): 19 ks
(1 stíhací-víceúčelový pluk)
A-5(HONGDU Q-5): 46 ks (2 stíhací-bombardovací pluky)
SHENYANG F-6: 44 ks (2 stíhací-bombardovací pluky)
MIG-19P/S: 14 ks, CHENGDU J-6: 8 ks (1 průzkumný stíhací-bombardovací pluk)
MIG-17F: 20 ks (všechny letouny MIG-17F jsou uskladněny)
SHENYANG JJ-5/JJ-6: 23 ks (1 cvičný pluk)
NANCHANG CJ-6(JAK-18 v licenci): 11 ks
JAK-11/-52: 10 ks
PC-9: 8 ks (1 cvičný pluk)
Před uvalením embarga bylo zakoupeno 8 cvičných a lehkých bojových letounů PC-9. Ty u vojenského letectva nahradily cvičné letouny JAK-11 a starší britské cvičné letouny.
2 vládní dopravní letouny TUPOLEV TU-154M
2 vládní dopravní letouny JAK-40
5 dopravních letounů ANTONOV AN-24T/AN-26
6 dopravních letounů DOUGLAS C-47 a C-54
(1 dopravní pluk)
26 dopravních letounů ANTONOV AN-2(v čínské licenci)
(1 lehký dopravní a spojovací pluk)
28 lehkých bitevních čínských vrtulníků typu Z
(1 lehký bitevní vrtulníkový pluk)
12 průzkumných a policejních vrtulníků W-3 SOKOL
Z Polska bylo dodáno 12 dopravních vrtulníků W-3 SOKOL. Dodávky proběhly v 90. letech 20. století a stroje byly koupeny ministerstvem vnitra Barmy i přesto, že jsou využívány armádou. Takto bylo možné obejít embargo, které již v té době platilo, zakazující vývoz zbraní do Myamaru a Barmy. Vrtulníky W-3 SOKOL nahradili ve vojenském letectvu starší americké vrtulníky BELL-47G.
17 průzkumných dopravních vrtulníků MI-4 a MI-8 (1 průzkumný dopravní vrtulníkový pluk)
Britské bojové a cvičné letouny dodané v 50.letech 20.století byly již vyřazeny z výzbroje armády. Stejný osud potkal i americké vrtulníky BELL-47G.
V zemi se nachází 1 mezinárodní, 6 vnitrostátních a 70 soukromých letišť včetně 1 vrtulníkového letiště.

Vojenské námořnictvo: 4 000 osob
2 čínské raketonosné fregaty (tř. JIANGHU)
4 raketonosné čluny (tř. HOUXIN)
4 raketonosné čluny (tř. OSA I a II)
4 dělové čluny s torpédomety
14 kulometných člunů s torpédomety
22 pobřežních a říčních dělových člunů
80 pobřežních a říčních kulometných člunů
2 minolovky (typ-minesweeper)
4 říční minolovky (typ-minesweeper)
1 transportní a opravárenská loď
+ 6 protilodních vrtulníků KAMOV KA-25
+ 8 pobřežních baterií protilodních ŘS P-15T/U

Historie:
Před začátkem n.l. existovalo na území Barmy několik říší pod indickým vlivem (TAKAUN, PROME a jiné). Po úpadku těchto říší v 1. tisíciletí n.l. vznikla postupně v zemi feudální vláda dynastie PUGAN. V 11. století zažívala dynastie PUGAN svůj zlatý věk. Do země se postupně rozšířil buddhismus a stalo se z něj státní náboženství. Začali se hojně budovat náboženské chrámy a svatyně po celé zemi. Věk dynastie PUGAN skončil v roce 1287 n.l. po několika ničivých nájezdech Mongolů, kdy bylo zničeno i hlavní město dynastie. Po odchodu Mongolů ze země vznikal postupně v oblasti kmenový stát menšinového etnika – Shanů s centrem v Ava. V 15. století se v zemi postupně zrodila nová multietnická dynastie TOUNGÚ (Barmci, Shanové a jiné). Od roku 1486 do roku 1752 ovládala dynastie TOUNGÚ celou zemi. V 17. století přicházeli do země britští obchodníci, osadníci a armáda. Poslední barmská dynastie KONBONG vznikla v roce 1752 na pomalu upadávající říši dynastie TOUNGÚ. Král ALONGPAJA zahájil válku proti etnikům Mon, Arkan a Siam. V roce 1767 se králi ALONGPAJOVI podařilo obsadit hlavní siamské město Ajuthaja. Navíc v letech 1753 až 1767 zažila oblast 4 loupeživé nájezdy Číňanů a tři války s britskou expediční armádou. V roce 1775 založeno město Rangún. V roce 1824 zahájila Velká Británie, po dalších 3 anglo-barmských válkách, tažení s cílem obsadit celou zemi a dostat ji tak pod svou kontrolu (1824-1826 a 1852). V roce 1885 po nejdelší anglo-barmské válce připojili Britové Barmu k Západní Indii. V roce 1939 se stala Barma největším vývozcem rýže na světě. Zároveň byla roce 1939 založena v zemi komunistická strana jako vyvrcholení levicového a sociálního napětí ve 30. letech 20. století. Zároveň od roku 1890 v zemi postupem doby narůstalo nacionalistické smýšlení domorodých obyvatel s cílem získat nezávislost země na Velké Británii. V letech 1940 až 1941 se většina barmské armády pod vedením nacionalistického gen. ONG SAN a jeho dalších 29 armádních důstojníků přidala na stranu japonské armády. Z toho důvodu se britská obrana země prakticky zhroutila a země padla do rukou Japonců. V letech 1942 až 1945 oblast Barmy obsazena japonskou armádou. V roce 1944 nepříliš úspěšná snaha britské a americké armády vytlačit japonskou armádu z Barmy. Na počátku roku 1945 barmská armáda pod vedením gen. ONG SAN přešla na stranu Američanů a Britů. Následně bylo obsazeno hlavní město Rangún a japonská armáda musela opustit zemi. Gen. ONG SAN vyjednával s britskou stranou o vyhlášení nezávislosti země. Protože měl podporu barmské armády, Britové byli nuceni neustále ustupovat, aby si zachovali určitý vliv v této zemi. V lednu 1948 se země stala nezávislou na Velké Británii. Následně byl zavražděn ve svém úřadě gen. ONG SAN (viněna je britská rozvědka). Země se vrátila do Britského společenství národů. Prvním předsedou vlády se stal probritský U NU. Barma se ocitla v tíživé hospodářské situaci, komplikované vnitřními politickými spory. Situace nakonec vyústila v dlouholetou občanskou válku, kde na jedné straně stála vládní vojska a na straně druhé partyzáni a kuomintangská vojska. V roce 1958 požadovalo armádní velení po premiérovi země, aby vystoupil ze Společenství národů a změnil probritskou politickou orientaci. Po 18 měsících byl proveden v zemi státní převrat vedený levicovým gen. NEI WIN. Byla ustanovena levicová revoluční rada jako vládnoucí síla v zemi s prezidentem gen. NEI WIN. V roce 1962 byly stanoveny a zavedeny nové socialistické komunistické programy s centrálně řízenou ekonomikou. V 60. letech 20. století operovala v zemi pravicová partyzánská uskupení podporovaná Thajskem do roku 1970. Na počátku roku 1988 umřel přirozenou smrtí gen. Nei Win. V březnu 1988 (po 27 letech komunismu) vystoupili studenti po celé zemi s protesty proti vládnímu režimu v zemi. Následně protesty přerostly v masové demonstrace. Dne 8. srpna 1988 bylo vojenským režimem v zemi zabito při masové demonstraci přes 1 000 lidí (převážně studentů). Již v té době stála v čele masových protestů žena ONG SAN SÚ KJI (dcera gen. ONG SAN), která postupně jako první nezávislý politik stanula v čele utvářejích se opozičních sil. V září 1988 vojenský režim s revoluční radou ustanovil novou politickou stranu BSPP (NEI WIN`S BURMESE SOCIALIST PROGRAM PARTY) a zároveň připravil změnu ústavy, která zaručovala vznik nezávislého parlamentu (SLORC) a svobodné volby v květnu 1990.

2 komentáře

  1. Alexwebmaster napsal:

    Hello webmaster
    I would like to share with you a link to your site
    write me here preonrelt@mail.ru

  2. TYNKA napsal:

    ty jo na ty arabsky smejdy nic jinyho

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close