Barma 1948 – 1999

Krátce poté, co získala Barmská unie nezávislost 4.1.1948, současně s Indií a Pákistánem, vypukla v zemi občanská válka mezi komunisty a konzervativní vládou. Tento konflikt nestačil ještě pořádně vzniknout, když v srpnu zahájil vzpouru silný kmen Karenů proti federální vládě a zahájil tak další občanskou válku, která trvala 50 let.

O rok později dosáhla také vrcholu občanská válka v Číně a velký počet čínských nacionalistů uprchnul do Barmy. A navíc se začali do situace vměšovat Američané a CIA zahájila podporu antikomunistické opozice v Barmě a čínských nacionalistů. S pomocí americké tajné služby byla vytvořena z bývalých členů nacionalistické Strany Kuomintang (KMT) Armáda národní spásy (NSA), která se stala aktivní na severu Barmy. Jednotky NSA byly zásobovány flotilou neoznačených C-46, patřících společnostem CIA, zejména Civil Air Transport (CAT), operujícím z Formosy a Thajska. První ofenzíva NSA začala v dubnu 1950 a 4.000 vojáků vpadlo do čínské provincie Juan. Když operace nevyprovokovala očekávané povstání proti komunistům, byly jednotky NSA okamžitě odraženy Čínskou lidovou armádou. Další, menší invaze o několik týdnů později, dopadla podobně. CIA nebyla poražena, ale zformovala 700 členů KMT na letišti Myitkyina. V následujících dvou letech se Myitkyina vyvinula do velké základny, kam dodávaly zásoby letadla CAT a kde byli nabíráni další vojáci. Po intenzivních přípravách byla v červenci 1952 zahájena nová invaze 12.000 vojáků do provincie Juan. Číňané mobilizovali armádu a letectvo (Letectvo Lidové armády, PLAAF) a dostali vojáky NSA pod těžký tlak. Pro nedostatek podpory místní populace opět invaze selhala.

Řešení “Čínské otázky”
Frustrována selháním v boji proti čínským komunistům a bez šance uchytit se na čínském území, KMT pojala Barmu jako novou vlast, její členové se usadily na severu země, v tzv. “Zlatém trojúhelníku”, území na hranicích Barmy, Thajska a Laosu, kde bylo vyráběno opium. Číňané okamžitě odhalili možnosti trhu s opiem a zahájili vytlačování místních kmenů z makových polí a obchodu.


Sea Fury T.Mk.20 v barmském markingu, pravděpodobně před dodáním v roce 1956.

Malé Letectvo Barmské unie, neboli Tandaw Lay v barmštině (TL), vzniklo s britskou pomocí a operovalo malým počtem Spitfire F.Mk.18 a Mosquito FB.Mk.6. TL mohlo hrát jen velmi omezenou roli v následujících válkách proti KMT/NSA, komunistům a Karenům, i když v letech 1957-1958 bylo posíleno 18 Sea Fury FB.11 a třemi Sea Fury T.Mk.20 (které zformovaly jednu eskadru), stejně jako několika Bristol Freighter, koupenými v období 1954-1960. K obsazení celé země, kryté z větší části džunglí, potřebovala vláda větší ozbrojené síly, ale neměla k tomu dostatek prostředků. V roce 1954 armáda konečně vytlačila KMT ze země, většina Číňanů byla evakuována s americkou pomocí na Formosu. To ještě ale nebylo konečně řešení “Čínské otázky” v Barmě, koncem roku 1960 tajně zorganizoval režim v Rangúnu velkou “konečnou ofenzívu”, ve spolupráci s čínskými komunisty, proti zbytkům NSA v síle 10.000 mužů. Tři divize PLA překročily hranice, spojily se s barmskou bojovou skupinou o 5.000 mužích, podporovány Spitfire LF.Mk.9 (dodanými z Izraele) a několika Sea Fury.


V 50. letech koupila Barma několik transportních Bristol Freighter 150.

Navzdory podpoře CIA byli obránci z NSA rozdrceni. Dne 26.1.1961 byly boje ukončeny a CAT transportní letadla evakuovala posledních 4.200 bojovníků NSA na Thaiwan a dalších 6.000 do Laosu. Zbytek NSA se stáhnul do džungle, kde dostával malé dodávky od CIA ještě řadu let. Při takové podpůrné misi byl koncem února 1961 sestřelen neoznačený B-24 nad Barmou, pravděpodobně TL Sea Fury.


Barmský Vampire T.Mk.55.

Americká podpora
Po vyřešení “Čínské otázky” se barmská vláda obrátila proti Karenům. V roce 1959 dostalo TL 24 BAC Provost T.Mk.53 z Velké Británie, vyzbrojených kulomety 12 mm. Celkem bylo dodáno 40 Provostů do Barmy, některé v roce 1960 a zformovaly dvě jednotky. Ačkoliv byly umístěny v Meiktile, operovaly Provosty zejména z několika malých letišť v džungli. Jejich účinnost ale snižoval nedostatek zkušeností pilotů, problémy s identifikací cílů v džungli a špatná spolupráce s pozemními jednotkami. Ve skutečnosti Barmská armáda ani Karenové neměli zájem na intenzivní válce, obě strany profitovaly na účasti v bojích thajské vlády proti místním komunistům a podpoře Američanů. Barmská armáda kontrolovala jen část země, jinde neexistovala žádná administrativa.

Navzdory zájmům CIA, mělo v 60. letech TL dobré vztahy s USA, zejména pro zájem americké vlády o boj proti výrobě drog v Barmě. BUAF brzy začalo dostávat letadla a vrtulníky z USA. V roce 1960 bylo dodáno prvních šest Bell 47G-2, dále 12 HH-43B v 70. letech. V roce 1967 USAF také dodalo osm AT-33A. Ale ani vrtulníky, ani T-33 nebyly příliš využívány. Byly příliš rychlé pro válku vedenou Tandaw Lay. Pět jich bylo ztraceno při nehodě v roce 1974, kdy vletěly do hor u Rangúnu během bouře. V roce 1975 dodaly USA také 18 Bell 205A a Bell 206B. Tyto vrtulníky byly intenzívně využívány proti pašerákům drog u hranic s Laosem. Nejméně pět jich bylo ztraceno při nehodách během 80. let. V roce 1976 koupilo BUAF také 20 Siai-Marchetti SF.260MB z Itálie. Jeden byl ztracen v roce 1978, další v roce 1982 během bojů s Kareny (byly sestřeleny také dva vrtulníky) a zbývající letouny trpěly špatnou údržbou. V roce 1983 Barma koupila 16 Pilatus PC-7 ze Švýcarska. 12.2.1984 byl další Bell 205A ztracen v bojích s Kareny.


Tři barmské AT-33A v letu.


Barmský AT-33A UB511: typ byl vyřazen ze služby v 90. letech.

SLORC režim
Pomalá válka mezi barmskou armádou a různými skupinami kulminovala v 80. letech. Po krvavém vojenském převratu v roce 1988, kdy byla země přejmenována na Myanmar (i když název Barma je stále často používán), byly armáda a letectvo podřízeny Státnímu výboru obnovení práva a pořádku (SLORC), vojenské juntě, bránící vlastní politické a ekonomické zájmy. SLORC zahájila rychle tvrdší válku proti drogám, přerušením drogových cest a odříznutím Karenů od světa. S pomocí teroru, kdy se režim pokusil zničit část Karenů a také mnoho drogových band, bylo v etnických čistkách po celé zemi zabito 300.000 lidí. Junta viděla budoucnost země v posílení armády, která by jí pomohla získat totální kontrolu nad Myanmarem. Letectvo bylo také posíleno. Ale protože žádná země nechtěla dodávat výzbroj do Myanmaru, BUAF se podařilo objednat pouze 20 SOKO G-4 Super Galeb z Jugoslávie. Prvních šest Super Galebů bylo dodáno v roce 1990, ale další dodávky zastavila válka v Jugoslávii.


První barmský G-4 Super Galeb na letišti v Mostaru před dodáním.

Jen šest z 20 G-4 Super Galeb bylo nakonec dodáno z Jugoslávie a intenzívně využíváno v COIN-roli, jeden byl ztracen z neznámých důvodů a jen dva zůstaly letuschopné.

SLORC se poté pokusil zvýšit americkou pomoc: armáda existovala zejména díky podpoře USA. Administrativa ve Washingtonu se ale zajímala jen o boj proti drogám. Při hledání levných dodávek zbraní s nakonec Barma obrátila na Čínu objednala 30 Nanchang F-7 a 6 Chengdu FT-7. Piloti byli posláni k výcviku do Číny v létě 1990 a o rok později byly první čtyři stroje operační. Současně byly v Číně objednány další zbraně: kromě jiného v roce 1994 24 Shenyang A-5M (nakonec koupeno nejméně 42, 20 vrtulníků, 36 dalších F-7, čtyři transportní Y-8D a 350 střel PL-2 a další PL-5.


TL A-5M vzlétá ze základny.

Protidrogová válka
Rychlé přezbrojení Barmské armády na počátku 90. let a série úderů proti různým povstaleckým kmenům, kromě Karenů také Kačinům, Kajanům, Šanům, Srakanům, Monsům, Nagům, Kerreniům a dalším, vedlo ke stabilizace situace v roce 1992. Ale protože ozbrojenou opozici představovalo 25% barmské populace, bylo toho možno dosáhnout jen za cenu masivního teroru. Jedním z rozhodujících momentů úspěšného tažení bylo, že thajské úřady vydaly zpět do Barmy 60.000 Karenů a 15.000 Monsů a SLORC využil tuto příležitost k amnestii pro všechny bojovníky, kteří složí zbraně. Po velkých ztrátách v předchozích bojích nemohli rebelové odmítnout toto ultimátum. Po vítězství nad Kareny se SLORC obrátil proti dalším barmským menšinám, Šanům, Monům, Akhům a Labuům. Během několika velkých operací byl jejich ozbrojený odpor neutralizován. Nakonec se junta obrátila proti drogovým lordům, z nichž byl nejdůležitější generál Khun, který měl armádu 15.000 mužů, dokonce lépe vybavenou, než byla ta vládní. Důvodem pro první velkou operaci proti Khunovi byl útok jeho mužů na město Tachilek v dubnu 1995. Barmská armáda reagovala úspěšným protiútokem proti jeho základnám. Boje vyvrcholily v bitvě o Bakyan, během které byly Khunovy síly rozprášeny do džungle. TL se zúčastnilo těchto operací, ale stále potřebovalo další výzbroj. Velitel TL, generál Tin Oo, se pokusil modernizovat letectvo v 90. letech. V říjnu 1995 nakoupil v Moskvě sedm Mi-17, pět dalších v roce 1996. Ale ty byly hlavně využívány pro VIP-transport.


TL koupilo 16 nebo 17 PC-7 pro Leteckou školu.

Ale sedm SF.260 bylo prodáno do Belgie v roce 1990, v té době zůstalo jen devět z 16 dodaných letuschopných. V roce 1997 byla objednána izraelská společnost Elbit k modernizaci 36 přeživších F-7 a FT-7, ale výsledek neznamenal větší bojeschopnost letadel.


Barmský SF.260.

Boje mezi armádou a různými povstalci pokračovaly v roce 1997 a Rangún soustředil celou 3. armádu (které velel generálporučík Wattanachai Haimeunwong) proti Armádě spojených států Wa a Kajinské národní unii. Povstalci druhé skupiny dokonce sestřelily u thajských hranic vrtulník RTAF. Na počátku roku 1998 zahájila armáda překvapivý útok na Mo Hong, štáb generála Khuna, 30 kilometrů od thajských hranic. BUAF bylo velmi aktivní a provedlo několik set letů. Khunova armáda byla rychle neutralizována a drogoví baroni dosáhli dohody s juntou v Rangúnu, kdy předali své armády a kontrolované oblasti pod její kontrolu výměnou za své životy. Někteří Khunovi bojovníci měli ale odlišný názor a uprchli opět do džungle. Takže zatímco byl Khun odstraněn, vláda čelila nové vzpouře. Občanská válka v Myanmaru s změnila na boj mezi SLORC a drogovými barony, ve kterém různé povstalecké organizace měnily spojenectví. Některé provládní síly, například Armády spojených států Wa (UWSA), která ve formě milice bojovala na straně režimu zejména proti Armádě státu Šanů (SSA), která byla oficiální vojenskou organizací Šanů.

Bitva o pohraniční post 9631
Jak složitá je situace v Myanmaru ukazuje série ostrých střetů mezi Barmou a Thajskem v únoru 2001. Při podpoře UWSA v boji proti SSA a ustavení plné kontroly v oblasti podél hranic s Thajskem, zahájila armáda Myanmaru operaci, která vedla ke střetu s thajskou armádou. Zatímco režim Myanmaru nekomentoval tyto operace, známé jako Bitva o thajský pohraniční post 9631, na pahorku kilometr v Thajsku u Ban Pang Noon. Přesné důvody pro útok na tento post zůstávají nejasné: některé thajské prameny uvádějí, že Myanmarci napadli tento post, kde bylo 20 vojáků milice Tahan Pran, když pronásledovali šonské povstalce nebo aby získali dobré postavení pro dělostřelecký přepad proti pozicím Šonů. Je zajímavé, že tento útok přišel večer 9.2.2001, kdy byla většina thajské armády na dovolené. Ve skutečnosti neoficiální prameny Thajské armády úvádějí, že útok provedlo 900 vojáků Myanmaru a 600 milicionářů UWSA a jejich cílem bylo vyhnat Thajce z postavení, aby bylo možno propašovat drogy do Thajska. Místní velitel Tahan Pran dostal několikrát nabídku, aby propustil konvoje s drogami, ale vždy odmítl. Tahan Pran odhalili postupující Myanmarce a čtyři hodiny drželi postavení, přičemž zabili 14 a zranili dalších 30 z 200 útočníků, přičemž ztratili dva mrtvé a 11 raněných. Po spotřebování munice se ale museli stáhnout a Post 9631 padl do rukou Myanmarců. Protože s sebou vzali raněné, byli Tahan Pran vystaveni pronásledování nepřítelem a na jejich záchranu byl vyslán 3. jízdní pluk thajské 1. obrněné divize. Držíce Post 9631, nemuseli Myanmarci dále bojovat a jejich cílem bylo udržet post. Protože však Tahan Pran nasadili své jednotky místo po halvní cestě na křídlech, museli Myanmarci nasadit do boje zálohy. 10.2. soustředil 3. jízdní pluk jednotku o síle praporu z části praporu mechanizované pěchoty, vyzbrojenou M-113A-3, pěší rotu a rotu M-60A-3. Jednotce velel kapitán Songkarn Nilphan. Po dosažení Mae Sai napadla Nilphanova jednotka Myanmarce, kteří stále bojovali s Tahan Prans. Jízda postupovala dopředu, zasáhla tvrdě nepřítele a přinutila ho ustoupit za hranice, nechal zde 17 mrtvých a 60 raněných. Thajci měli jen sedm raněných. Ráno 11.2. nasadila Myanmarská armáda tři pluky, podporované tanky T-69 a dělostřelectvem do útoku proti Mae Sae. Thajci se soustředili na odražení hlavní kolony, napadly T-69 svými M-60A3 a současně RTAF F-5 provedly několik útoků ze základny Chiang Mai. Později během dne byly Thajci posíleni několika samohybnými děly M-109 a několika bateriemi silnějších děl, včetně GCN-55 a také zbývající dvě myanmarské kolony byly také zastaveny a utrpěly těžké ztráty. Zatímco celá 3. thajská armáda byla mobilizována a nasadila posily na Mae Sai, RTAF pokračovalo v úderech proti myanmarským pozicím a zásobovacím kolonám. V neděli odpoledne vytlačil konečný protiútok Myanmarce z Thajska a byl obsazen Post 9631. Zde byl nalezen zraněný důstojník Tahan Pran, považovaný již za mrtvého.

Mezitím byly hlášeny boje mezi Thajci a Myanmarci západně od města Thachilek, které bylo odděleno kanálem od Mae Sai. RTAF UH-1H byl při zásobovací misi nad Mae Aye zasažen kulometnou palbou a musel přistát. V 19:30 bylo dohodnuto příměří. To bylo vcelku přijato, ale sporadické boje pokračovaly, jak Myanmarci přisunuli 2.000 čerstvých vojáků z Kengtungu do Tachileku, spolu s těžkými zbraněmi. Zejména dělostřelectvo provedlo několikmsoubojů přes hranice a několik úderů provedlo RTAF. Základna Chian Mai byla hlavní základnou RTAF během bojů. Stíhačky RTAF provedly 70 bojových letů 10. až 12.2., včetně úderů s LGB proti dělostřelectvu u Thachileku. Tyto msie provedl jeden F-5F a tři F-5E.


Dva RTAF F-5E s bombami GBU-16 a LITENING.

Žádná letadla Tandaw Lay ve vzduchu
Na druhé straně TL během krize selhalo. Režim v Rangúnu prohlásil, že eskadra F-7 měla být nasazena k podpoře pozemních jednotek: ve skutečnosti junta přikázala nasadit všechny tři jednotky F-7. Teoreticky mohlo TL soustředit nejméně 30 stíhaček proti Thajsku. Ale ve skutečnosti bylo jen šest stíhaček operačních a byly nasazeny v Kengtungu, 150 km severně od Tachileku. A když RTAF F-5 zaútočily proti cílům v Myanmaru, TL F-7 je nenapadly. Ze zbývajících letadel TL, 17 PC-7, 4 PC-9 a 4 G-4 Super Galeb, bylo jen 50% operačních. Stav A-5M byl ještě horší než u F-7, u zbývajících operačních vrtulníků byl stav stejný. Vcelku Myanmar neměl v té době žádné letectvo. Myanmarská protiletadlová obrana také proti stíhačkám RTAF selhalo, ačkoliv armáda koupila 100 SA-16 Gimlet/Igla 1E MANPAD již v roce 1998 z Bulharska, nebyly nasazeny v boji. Proto nebylo překvapením, že 19.6.2001 objednala Barma 10 MiG-29 z Ruska. Navíc byla řada pilotů nespokojena s čínskými letadly, které byly většinou neoperační a s arogantním přístupem čínských techniků a instruktorů a rezignovala. Dalším důvodem rezignace byl nákup MiG-29. Většina vyšších důstojníků TL byla proti a chtěla nakoupit Mirage 2000 nebo Su-27. To způsobilo například ostrý střet mezi velitelem křídla v Meikhtile a jeho nadřízenými. MiGy byly jednak již deset let uskladněny a navíc nemohly zbrátit převahu thajských F-16. Velitel byl zbaven velení, degradován a převelen do Myitkyiny. Poté také rezignoval. Celkem zůstalo TL nebojeschopné, jen 10 – 20% letadel zůstávalo operačních. V dubnu 2001 postavili Číňané nový radar na ostrově Zadetkale.


Barma dostala celkem deset MiG-29 z Ruska v roce 2001, včetně dvou dvoumístných.

Konec války?
Situace v Mae Sai byla nakonec vyřešena jednáním, i když obě dvě síly nasadily další jednotky do oblasti: v únoru 2001 Thajská armáda posílila jednotky 1. obrněné divize částí 2. jízdní divize, vybavené tanky M-41 Stingray a obrněnými auty V-150. 14.2. nasadilo RTAF několik F-16 do Chaing Mai a ty prováděly dva týdny hlídky podél hranic. Situace zůstala napjatá a 10.5.2001 RTAF F-16 napadly cíle v oblasti Kyauket. Následovala další jednání, kdy se nová thajská vláda pokoušela snížit napětí. SLORC utrpěla významnou ztrátu 20.2., kdy byl vrtulník Mi-17 s několika vysokými důstojníky sestřelen MANPAD povstalci z Karenské národní unie (KNU) nebo Šonské spojené revoluční armády (SURA). Mezi mrtvými byl generálporučík Tion Oo, náčelník štábu Myanmarské armády a bývalý velitel TL, plukovník Thein Nyunt, ministr rozvoje pohraničních oblastí a brigádní generál Lun Maung.


TL Mi-17 “6607” během návštěvy Thajska v roce 1997.

Boje v Barmě/Myanmaru a na hranicích se zeslabily, když režim v Rangúnu zjistil, že nemůže zvítězit a válka ničí ekonomiku země a junta nabídla jednání o procesu demokratiazce. Hodnota této nabídky ale byla sporná. Navzdory snížení intenzity operací utrpělo TL další ztráty. 1.10.2002 havaroval F-7MI v Twante, pilot poručík Phyo Kyaw Hlaing se zabil. O 14 dnů později havaroval A-5M u Meiktily, zabil se pilot poručík Wai Hin Tun. Zbývajících pět G-4 Super Galeb nebylo operačních pro nedostatek náhradních dílů. Osm nově dodaných K-8 mělo nahradit Super Galeby a také zbývající AT-33. TL mělo stále několik Mi-2 a W-3. Kolem deseti PC-7 a PC-9 bylo ztraceno v boji nebo při nehodách. TL také ztratilo nejméně 14 A-5M při výcviku a 6 v boji od roku 1995. Další ztráty v 90. leetch zahrnovaly dva Y-8D, F.27, G-4 a několik vrtulníků.


TL koupilo pět Fokker/Fairchild F.27 a FH.227B/E koncem 80. let a byly používány velkou transportní jednotkou na letišti Yangoon.


F-7I tvořily základ TL. Tento je vybaven čínskými střelami PL-7.

Složení Tandaw Lay 2003

501. letecká základna, Hmawbi
* 1. křídlo
– 1. stíhací eskadra F-7I/FT-7 (stala se operační s 10 F-7 a 2 FT-7 3.5.1991)
– ?. stíhací eskadra A-5M (jen tři z 22 dodaných zůstaly operační)

502. letecká základna, Mingaladon/Yangon
– 3. spojovací eskadra, 4 Cessna 180D, Cessna Citation II, několik Beech Queen Air.
– 6. vrtulníková eskadra, několik Vertol 44A, 8 SA.316 Alouette III a 12 Mi-17
– 7. transportní eskadra, 2 Y-8, 3 F.27, 4 FH.227, 5 PC-6 Turbo Porter

50? . letecká základna, Nampong
* 4. křídlo
– 4. stíhací eskadra, F-7I/FT-7
– ?. útočná eskadra, A-5M, T-37
– ?. vrtulníková eskadra, Bell 47G-2 (jednotka deaktivována, letadla vyřazena)

503. letecká základna, Shante
– ?. stíhací eskadra F-7I (operační s 10 F-7 a 2 FT-7 v květnu 1993, přezbrojena na MiG-29 v roce 2002)

50? . letecká základna, Mawalamyne
– 41. stíhací eskadra F-7I/FT-7 (operační s 10 F-7 a 2 FT-7 od konce roku 1994)

Vrtulníková základna, Sittwe
– ?. vrtulníková eskadra, HH-43B (jednotka deaktivována, vrtulníky vyřazeny)

Vrtulníková základna, Keng Tung
– ?. vrtulníková eskadra, 12 Bell 205, 6 Bell 206, 10 UH-1H, 18 Mi-2US a 10 W-3 Sokol
– 56. vrtulníková eskadra, 11 Mi-17

50? . letecká základna, Namsang
– Letecká výcviková škola, 12 PC-7
– Stíhací výcviková/COIN eskadra, 5 G-4 a 12 K-8


TL má také malý počet SA.316B Alouette III.


Bylo dodáno 10 až 15 polských PZL Swidinik W-3 Sokol.


V 90. letech koupila Barma čtyři transportní Y-8D (čínská kopie An-12), jen dva zůstaly ve službě.

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close