2. SS Panzer Division “Das Reich”

SS Verfügungstruppe                                      9.1939 – 10.1939

SS Division Verfügungstruppe                         10.1939 – 4.1940

SS Division Deutschland                                  4.1940 – 12.1940

SS Division (mot) Reich                                   12.1940 – 5.1942

SS Division (mot) Das Reich                            5.1942 – 11.1942

SS Panzergrenadier Division Das Reich                        11.1942 – 10.1943        

2. SS Panzer Division Das Reich                      10.1943 – 5.1945

Počet rytířských křížů: 69 (72)
Složení: němečtí dobrovolníci, základ SS-Verfügungstruppe.

Paul-Hausser

SS-Obergruppenführer
Paul Hausser

19.10. 1939

14.10. 1941

Wilhelm-Bittrich

SS-Brigadeführer
Wilhelm Bittrich

14.10. 1941
31.12. 1941

Wilhelm-Bittrich

SS-Brigadeführer
Matthias Kleinheisterkamp

1.1. 1942 
1.4. 1942

Georg-Keppler

SS-Gruppenführer
Georg Keppler

1.4. 1942
15.2. 1943

Herbert-Ernst-Vahl

SS-Oberführer
Herbert Ernst Vahl

15.2. 1943
18.3. 1943

Kurt-Brasack

SS-Standartenführer
Kurt Brasack

18.3. 1943
3.4. 1943

Walter-Kruger

SS-Gruppenführer
Walter Krüger

3.4. 1943
1.11. 1943

Heinz-Lammerding

SS-Brigadeführer
Heinz Lammerding

9.12. 1943 
26.7. 1944

Christian-Tychsen

SS-Obersturmbannführer
Christian Tychsen

26.7. 1944
28.7. 1944

Otto-Baum

SS-Standartenführer
Otto Baum

28.7. 1944
23.10. 1944

Heinz-Lammerding

SS-Brigadeführer
Heinz Lammerding

23.10. 1944
20.1. 1945

Karl-Kreutz

SS-Standartenführer
Karl Kreutz

20.1. 1945
4.2. 1945

Werner-Ostendorff

SS-Gruppenführer
Werner Ostendorff

4.2. 1945
9.3. 1945

Rudolf-Lehmann

SS-Standartenführer
Rudolf Lehmann

9.3. 1945
13.4. 1945

Karl-Kreutz

SS-Standartenfürher
Karl Kreutz

13.4. 1945
8.5. 1945

 

 

Náčelník štábu 

SS-Standartenführer Werner Ostendorff  

1.4.1940 – 31.5.1942 

SS-Obersturmbannführer Max Schultz  

31.5.1942 – 22.5.1943 

SS-Obersturmbannführer Georg Maier  

23.5.1943 – 6.1943 

SS-Obersturmbannführer Peter Sommer  

20.6.1943 – 17.1.1944 

SS-Obersturmbannführer Albert Stückler  

18.1.1944 – 2.1945 

SS-Sturmbannführer Reinhardt Wörner  

1.3.1945 – 3.1945 

SS-Sturmbannführer Ralf Riemann  

3.1945 – 30.4.1945 

Major Joachim Schiller  

1.5.1945 – 8.5.1945 

 

Quartermaster 

 

SS-Sturmbannführer Günther Ecke  

1.4.1940 – 30.11.1940 

SS-Hauptsturmführer Eugen Kunstmann  

1.12.1940 – 21.12.1940 

SS-Standartenführer Heinz Fansau  

21.12.1940 – 1.1941 

SS-Haupsturmführer Eugen Kunstmann  

1.1941 – 1942 

SS-Sturmbannführer Alfred Jantseh  

1.3.1942 – 10.8.1942 

SS-Hauptsturmführer Fritz Steinbeck  

9.11.1942 – 1943 

SS-Sturmbannführer Heino von Goldacker  

31.7.1943 – 1.3.1945

Waffen-SS Panzer division Das Reich byla nejsilnější německou divizí, jedna z “klasických” SS divizí. Původně známá jako SS-Verfüngstruppen (SSVT) nebo jednotka pro “speciální účely”, SSVT divize byla složena z několika polovojenských praporů SS zkombinovaných v letech 1935 až 1938. V té době nebyl účel SSVT jasně specifikován, protože obrana státu byla v rukou armády. SSVT byla pro Himmlera zárukou pokračujícího růstu SS.

SSVT je vytvořena proto jít do pole, jít do války. Pokud označím totálním úkolem SS spolu s policií..jako garanta vnitřní bezpečnosti Německa, poté je potřeba použít tuto část SS, tento Führerkorps, na frontě.
– RFSS Himmler, listopad 1938

Podobně jako u Leibstandarte, vojáci SSVT odpovídali nacistickým ideálům arijské rasy a brali svoji roli velmi vážně. Jako rasové, ideologické a vojenské elitě, Himmler očekával od SSVT velké činy – a oni více než splnili jeho přání.

Das Reich okamžitě získala reputaci za statečnost a zúčastnila se téměř všech hlavních německých ofenzív války, s výjimkou Norska a severní Afriky. Byla jedinou divizí SS, která se v listopadu 1941 zúčastnila útoku na Moskvu. Neustále rozšiřována a vybavována lepší výzbrojí, Das Reich prodělala největší tažení historie. Ale reputace divize byla pokažena válečnými zločiny a krutostmi.

3.1935: SS-VT zformována z čet Politische Bereitschaften.
9.1935: SS-Standarte Deutchland; umístěná v Mnichově, obdržela svoji standardu na Reichsparteitagu.
9.1936: SS-Standarte Germania; umístěná v Hamburku, obdržela standardu na sjezdu NSDAP v Nürnbergu.
9.1938: SS-Standarte Der Führer; umístěná ve Vídni, obdržela standardu na Reichsparteitagu.
9.1939: 1.: Německo zaútočila na Polsko. Deutchland Regiment a SS-VT průzkumný a dlěostřelecký prapor se zúčastnily tažení jako část Kampfgruppe “Panzer-Verbände Ostpreussen” aka Panzerdivision Kempf; Germania Regiments sloužil pod 14. Armee.
10.1939: 9.: SS-VT Division oficiálně vytvořena spojením Standarte, velitel divize Paul Hausser.
3.1940: Poprvé oficiálně užit termín “Waffen-SS”.
5.1940: 10.: Německo zaútočilo na Francii, boje v Rotterdamu a Zeelandu, Holandsko
12.: Divize zaútočila na skupinu holandských vojáků a během přestřelky byl zraněn generál Luftwaffe Kurt Student, který vyjednával o jejich kapitulaci.

6.1940 : Boje v Belgii, Francii, postup na Paříž a až k hranicím Španělska.
14.: Paříž kapituluje.
17.: 30.000 francouzských zajatců.
22.: Francouzi zastavují palbu.
24.: Francie kapituluje.
7.1940: Okupační služba, Francie
19.: George Keppler, Paul Hausser a Sepp Dietrich obdrželi Rytířský kříž na oslavě vítězství v Reichstagu, Berlín.
8.1940: Umístění u Biskajského zálivu.
15.: Himmler převelel všechny záložní jednotky SSTV do Waffen-SS.
9. – 11.1940: Okupační služba, Vesol, Francie.
12.1940: SSVT Regiment Germania vyjmut k zformování divize Germania (a.k.a. Wiking), SS-Totenkopfstandarte SS-Infanterie Regiment 11 zaujal její místo, jméno jednotky krátce změněno na SS-Division Deutschland.

1.1941: Okupační služba, Francie.
28.: Divize přejmenována na SS-Division Reich (mot.).
2.1941: Okupační služba, Francie.
3.1941: Divize umístěna v Rumunsku v přípravě útoku na Řecko a Jugoslávii.
4.1941: 6.: Invaze do Jugoslávie – důstojník Das Reich Fritz Klingenberg (s 10 muži!) dobyl Bělehrad.
28.: Britské jednotky v Řecku kapitulovali.
5.1941: Doplnění v Rakousku, přesun do Polska k přípravám pro operaci Barbarossa. Zločiny proti polským Židům (920 popravených?) ve spolupráci s Einsatzgruppen u Minsku.
6.1941: 22.: Operation Barbarossa – Das Reich umístěna u Armee Gruppe Mitte. Síla divize: 19.000.
7.1941: Boje ve středním Rusku.
2.: Dosaženo Beresivo.
10.: Boje o Jelňu na řece Desna.
14.: Dosažen Gorkij.
8.1941: 1. – 8.: Boje v Rusku, střední sektor, divize odráží protiútok Sovětů u Jalny.
8. – 31.: Doplnění u Smolenska.
9.1941: Boje v Rusku, střední sektor.
4.: Dobyta Sosnica.
26.: Dobyt Kyjev a zajato 665.000 sovětských vojáků!
10.1941: Boje v Rusku, střední sektor.
14.: Regiment 11 rozpuštěn a jeho příslušníci zařazeni do Der Führer a Deutschland.
15.: Po těžkém boji dobyto Borodino.
19.: Možajsk, 49 mil od Moskvy.
11.1941: Boje v Rusku, střední sektor: Smolensk, Priluki, Moskva, ztráty 7.000 – 60% bojové síly.
12.1941: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev; operace Taifun.
2.: 20 mil od Moskvy.
5.: Operace Taifun končí, sovětský generál Žukov začíná protiútok Moskva.
1.1942: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev.
12.: Zimní postavení u Gžatsk; odražen sovětský protiútok.
23.: Der Führer Regiment přidělen SS-Brigade Schuldt.
29.: Der Führer Regiment stav: 29 mužů.
2. – 3.1942: Obranné boje: Istra, Rusa, Ržev; ztráty jednotky 4.000 mužů.
4.1942: Doplnění v Německu a Francii; přestavba na Panzergrenadier Division; část divize Kampfgruppe Ostendorf zůstala v Rževu;

20.: SS-Infanterie Regiment 11 pojmenován čestným titulem Langermarck.
5.1942: Doplnění, Německo.
6.1942: Doplnění Německo, Kampfgruppe Ostendorf připojena k divizi.
7.1942: Doplnění Německo.
8. – 9.1942: Okupační služba, SZ Francie.
10.1942: Okupační služba, SZ Francie; divize přejmenována na SS-Panzer-Grenadier-Division Das Reich.

11.1942: Okupační služba, SZ Francie.
27.: Část divize umístěna v Toulonu k zabránění odplutí francouzské flotily.
12.1942: Okupační služba, SZ Francie.
1.1943: Okupační služba, SZ Francie.
2.1943: Těžké boje, Charkov.
15.: Paul Hausser se zozhodl pro ústup z Charkova, navzdory Hitlerovu rozkazu.
19.2. – 1.3.: SSTK a Das Reich útočí na sovětskou 6. armádu.
3.1943: Těžké boje o Charkov – SS Panzer Korps (LSSAH, Das Reich a SSTK) dobývají Charkov.
18.: SS-Panzer Korps dobývá Bělgorod.
4.1943: Někteří důstojníci divize přiděleni k III. SS Panzer Korps.
5.1943: Kradschützen Batallion Langemarck přesunut k SS-Sturmbrigade Langemarck.
6.1943: Přeskupení, odejmut SS-Infanterie-Regiment Langemarck.
7.1943: Část II. SS Panzer Korps přidělena k operaci Zitadelle; těžké boje Bělgorod, Prochorovka; divize posílena o samostatnou brigádu tanků Panther (SS-Panther Brigade).
5.: Operace Zitadelle začíná.
6.: Dür Fuhrer Regiment postupuje 20 mil.
10.: Das Reich proniká 40 mil do Kurskského výběžku.
13.: Hitler zrušil Zitadelle.
8.1943: Obranné boje na řece Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir; jednotka přejmenována na SS-Panzer-Division Das Reich; RFSS Himmler informuje velitele 2. SS Waltera Krügera, že si jeho dcera nemůže vzít SS-Oberführera Fritze Klingenberga, protože rodina jeho ženy měla v roce 1711 židovské předky.
13: Charkov
22.: Divize stažena z Charkova.
9. – 10.1943: Obranné boje Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir.
10.1943: 2. Kompanie Schwere SS-Artillerie Abteilung 102 (502) přidělena divizi do 4.1944.
11.1943: 6.: Das Reich se stahuje z Kyjeva.
12.1943: Obranné boje Mius, západně od Charkova, Dněpr, Kyjev, Žitomir.

2.1944: Kampfgruppe Lammerding zůstáva na Východě, zbytek divize ve Francii k doplnění.
3.1944: Protipartyzánské operace, Francie.
5.1944: Kampfgruppe Lammerding přesunuta do Francie.
6.1944: 6.: Invaze v Normandii, jednotka umístěna u Cahours nedaleko Bordeaux.
9.: Divize je na přesunu do Normandie několikrát napadena francouzským hnutím odporu. DR vyprošťuje německou posádku v Tulle a věší 99 civilistů v Tulle v odvetu za smrt 40 německých vojáků.
10.: Masakr v Oradouru:
2 DR důstojníci, Sturmbannführer Kampfe a Obersturmführer Gerlach, jsou zajati partyzány. Gerlach prchá a přivolává vojáky, že Kampfe je držen ve vesnici Oradour. DR Kompanie pod velením Sturbannführera Diekmana prohledá vesnici a zmasakruje 642 civilistů včetně 207 dětí a zapaluje vesnici.
Sturbannführer Diekman je předvolán k vojenskému soudu, ale je zabit v boji před začátkem procesu.

7.1944: Těžké boje Coutrances, St. Lô, Percy, Mortain.
25.: Průlom US Army u St. Lo.
8.1944: Divize ustupuje přes Rousen a St. Vith k německým hranicím.
6.: Útok na Avranches.
16.: Obklíčení u Falaise.
20.: Průnik z kapsy.
25.: Ústup k Vitmoutiers.
26.: Der Führer Regiment má 120 mužů.

9.1944: 1.: Síla divize: 450 mužů, 15 tanků.
10. – 11.1944: Divize umístěna v oblasti Schnee Eifel.
12.1944: Těžké boje v Ardenách, divize částí II SS Panzerkorps.
16.: Začíná ofenzíva v Ardenách; II SS-Panzer Korps (Das Reich a Hohenstatufen) jsou určeny k průlomy amerických linií a dosažení Antverp.
1.1945: Ardenská ofenzíva selhává.
2.1945: Divize přesunuta do Maďarska, těžké boje u Stuhlweissenburgu.
3.1945: 5.: Začíná operace Spring Awakening.
13.: Postup je zastaven Sověty a bahnem.
14.: Hitler, rozzuřen selháním útoku u Platensee, přikazuje divizím SS LSSAH, Das Reich, Totenkopf a Hohenstaufen sejmout čestné rukávové pásky, velitel 6. SS Panzer Armee Sepp Dietrich odmítá tento rozkaz.
16.: Sovětský protiútok.
4.1945: Divize přesunuta do Rakouska, těžké boje ve Vídni a Československu.
13.: Rusové dobývají Vídeň, Das Reich absolvuje těžké boje u mostu Florisdorf.
15.: Část divize bojuje západně od města.
5.1945: 6.: Obersturmbannführer Otto Weidinger, velitel Der Führer Regiment, zachraňuje zraněné německé vojáky a civilisty z Prahy před útoky Sovětů a Čechů. Vede kolonu 1.000 vozidel k americké linii u Rokycan.
8.: Divize kapituluje před Američany.

Spolu s divizí Wiking měla tato divize největší reputaci ze všech hlavních bojových uskupení během války. Bojovala extrémně dobře pod nejlepšími a energickými veliteli, které Německo mělo. Muži jako Paul Hausser, který byl tvůrcem formací Waffen SS a velitelem divize na počátku války, Fritz Klingenberg, Werner Ostendorff a Otto Weidinger byli nejlepšími veliteli, kteří stáli za úspěchy této divize. Na východní frontě získala vynikající reputaci a velitelé Rudé armády byli též zaujati výkony divize, účastnící se průniku na Moskvu a obranné bitvy pod Moskvou, znovudobytí Charkova a bitvy u Kurska. Na Západě bojovali se Spojenci v Ardenách a nakonec u Budapešti. Logicky by tato divize měla mít číslo 1, protože byla první divizí SS. Ale když se stal pluk Leibstandarte SS “Adolf Hitler” divizí, získala tato strážní formace číslo 1. U vzniku 2. SS Division byla potřeba NSDAP získat absolutně politicky loajální formaci pro podporu policie a proti případnému převratu proti Hitlerovi. Její původ je ve formaci SS Standarte “Deutschland”, která byla vytvořena z Bavarian Allgemeine SS policejních jednotek. Druhá Standarte “Germania” byla zformována v srpnu následujícího roku pod velením Wilhelma Bittricha a třetí “Der Führer” byla zformován ve Vídni v březnu 1938. “Deutschland” a “Germania” byly rozšířeny do velikosti pluku se třemi prapory pro službu u SS-VT. SS-VT měla vlastní generální štáb pod velením Paula Haussera. Ten vytvořil v říjnu 1939 motorizovanou SS Verfügungs Division, soustředěním polovojenských policejních jednotek SS. Ještě předtím se zúčastnily malé jednotky ze tří Standarte invaze do Polska, Deutschland jako část Kampfgruppe Kempf, Germania jako část 14. Armee a zbytek jako část 3. Armee.

Formálně divize SS neexistovaly do října 1939, ačkoliv se SS-VT zúčastnily polského tažení. V červenci 1939 Oberkommandoheer [OKH] rozhodlo vytvořit unikátní jednotku během příprav útoku na Polsko. Tato jednotka byla oficiálně nazvána Ost Preussen Panzer Abteilung a velitelem byl určen Generalmajor Werner Kempf. Kempf byl původně velitelem 4. Panzer Brigade a po převzetí jednotky byla tato nazvána Panzer Division Kempf. Spolu s Kempfem další příslušníci 4. Panzer Brigade (která byla rozpuštěna) vytvořili jádro štábu nové divize. 

Štáb měl základnu ve výcvikové oblasti Stablak, jižně od Königsbergu ve východním Prusku a připravoval se na příchod zbytku divize. Panzer Division Kempf byla první divize Heer složená z jednotek Heer a Waffen SS. Pod velení divize spadaly následující jednotky (všechny jednotky SS byly z SS-VT):

7. Panzer Regiment

SS Regiment “Deutschland”

SS Artillerie Regiment

SS Nachrichten Battalion

II/47. schwere Artillerie Battalion

505. Pionier Battalion

SS Aufklärungs Battalion

2. Kompanie SS Flak MG Battalion

25. července 1939 jednotky SS-Verfügungstruppe přijely železnicí a loděmi do Štětína a Königsbergu. Nezávisle na jednotkách SS-VT, 7. Panzer Regiment (který byl předtím částí 4. Panzer Brigade) nyl přepraven loděmi do Königsbergu a přijel do oblasti nedaleko Zintenu.

“Oficiálně” německá vláda vysvětlovala přesun velkého množství jednotek do východního Pruska jako účast Wehrmachtu na oslavách v Tannenbergu. Ty byly pořádány na paměť Hindenburgova vítězství v bitvě u Tannenberg během 1. světové války. Byl vybudován velký památník v místech, kde byly uloženy ostatky Hindenburga a jeho ženy.

Navzdory faktu, že Panzer Division Kempf byla strukturována jako regulérní Heer Panzer Division, byla to ve skutečnosti posílená Panzer Brigade. Panzer Kempf měla jen jeden pluk motorizované pěchoty (oproti běžným dvěma). Navíc měla málo terénních vozidel, s výjimkou 7. Panzer Regiment a SS-Aufklärungs Battalion. Ačkoliv byla tato jednotka experimentem, stala se předobrazem prvních divizí SS. Aby odhalil potenciál pro další expanzi Waffen SS, Gruppenführer Paul Hausser byl přidělen jako pozorovatel k jednotce během jejích operací v Polsku.

Během srpna byli vojáci Panzer Division Kempf zaměstnáni při manévrech a žňové pomoci místnímu obyvatelstvu. Ve stejnou dobu pokračovaly přípravy na Tannenbergské slavnosti. Tyto přípravy byly určeny k zakrytí příprav na invazi do Polska.

19. srpna byla Panzer Division Kempf, spolu s 61. a 11. Infanterie Division přiděleny k I. Armee Korps. Výsledkem bylo, že se divize přemístila k hranicím Polska. Vzdor stoupajícímu napětí mezi Německem a Polskem se divize stále připravovala na přehlídku v Tannenbergu.

24. srpna se však plánovaná přehlídka nekonala a divize se přesunula jižně ke Kommusinskému lesu u Neidenbergu, podél hranice. Velitelé pluků a praporů a jejich adjutanti prozkoumali oblast nasazení divize. Po ztroskotání rozhovorů 25. srpna se divize přesunula do výchozích prostor s ostatními jednotkami I. Armee Korps. Rozkaz k útoku přišel brzy poté, na 06:00 ráno. 

Po setmění se jednotky “Deutschland” rozvinuly podél hranice. Ve stejnou dobu začalo divizní dělostřelectvo zaměřovat své baterie pro podporu ranního útoku. Panzer Division Kempf obsadila nejjižnější pozice ve východním Prusku, přímo proti silnému systému polských bunkrů, známému jako “pozice Mlava”. V posledních chvílích byl rozkaz k útoku zrušen. Bohužel nebyl dodán všem částem “Deutschland” včas. Průzkumná patrola z 9./Deutschland pronikla několik km přes hranici. Vrátila se bez výstřelu, aniž by ji nepřítel zpozoroval. Do 09:00 byly všechny jednotky staženy ve shromažďovacích pozicích. 

“Falešný start” byl v několika ohledech dobrou lekcí a bylo zřejmě, že polská vojska nečekají přímo na hranici a že prvním bodem odporu bude pravděpodobně až pozice Mlava.

Po návratu byly jednotky I. Armee Korps staženy z polských hranic a přeloženy na původní velitelské stanoviště u Neidenburgu. Rozhovory konečně ztroskotaly 30. srpna a jednotky Panzer Division Kempf a I. Armee Korps se opět připravily na útok na Polsko. Setkání velitelů pluků se konalo v Neidenburgu. K úžasu shromážděných důstojníků vydal Generalmajor Kempf příkaz “zpět do starých pozic”. To bylo v rozporu s pravidly válčení, obsadit staré pozice, protže mohly být mezitím odhaleny nepřítelem. Přesto muži z SS Regiment “Deutschland” obsadili své původní pozice a čekali na další. 

Útok byl stanoven na 04:45 1. září a tento rozkaz již nebyl odvolán.

Po polském tažení byly tyto jednotky odeslány do východního Pruska k zformování do plně vybavené divize.

Nová divize se zúčastnila invaze do Holandska a pod velením 10. Korpsu bojovala velmi dobře. Divize byla stažena, prošla Belgií a bojovala u Arrasu jako část von Kleistovi Panzergruppe a čelila britskému tankovému útoku, přestože sama tanky vybavena nebyla. Přesto tento útok odrazila a zajišťovala linii proti spojeneckému útoku na západ z Belgie. Poslední bitvu absolvovala u Maginotovy linie, když bojovala s francouzskými jednotkami, které chtěli ustoupit z pevností.

Poté byl pluk Germania přesunut k jiným jednotkám SS, aby vytvořily z etnických Němců z okupovaných území divizi Wiking. SS-VT byla posílena praporem z divize Totenkopf a pojmenování Deutschland bylo změněno, aby se nepletlo s armádní divizí Grossdeutschland, na “Reich”.

Dalším bojištěm divize byla Jugoslávie, kde Hauptsturmführer Klingenberg úspěšně dobyl Bělehrad. 11. dubna byly Klingenbergovi úkoly obsadit a zabezpečit některé cesty a mosty a čekat na příchod posil. Silné deště zneprůjezdnily silnice a mosty byly zničeny ustupující jugoslávskou armádou. Německé tanky potřebovaly k dalšímu postupu masivní podporu ženistů. Když uviděl za řekou Dunají město Bělehrad, rozhodl se Klingenberg město obsadit, protože tam byl zmatek způsobený bombardováním. Klingenberg měl jen 24 hodin do dalšího hlášení nadřízeným a toto rozhodnutí mu vyneslo Rytířský kříž.

Klingenberg uviděl šanci k průzkumu okolí města, když jeho muži odhalili motorový přívoz přes Dunaj. Vzal s sebou poddůstojníka a dva vojáky a překročili řeku. Výlet byl nebezpečný, protože stále pršelo a sněžilo. Po přechodu řeky poslal Klingenberg dva muže zpět, aby převezli zbytek jednotky. Při další cestě narazil člun na překážku a začal se potápět. Tak zůstal Klingenberg na protějším břehu jen se šesti muži a omezenými zásobami střeliva.

Klingenberg a jeho muži pokračovali po hlavní silnici a potkali několik britských nákladních aut a autobusů obsazených jugoslávskými vojáky. Zajali tato vozidla a vojáky spolu s německým turistou, který zde byl uvězněn. Klingenberg použil turistu jako překladatele.

SS-mani pokračovali za pomoci zajatců a ukořistěných uniforem v cestě k dalším nepřátelským bodům. Po vstupu na předměstí se němečtí vojáci střetli dvakrát v přestřelkách s Jugoslávci. Po vítězném boji pronikli Němci do města, aniž by se setkali s odporem. Konečně dojeli do centra města se svými zajatci a německým turistou. Byli v srdci města a žádný z nich nebyl zraněn.

Vojáci SS žasli, že na ně ve městě nikdo nezaútočil. Občané chodili do obchodů jako by se nic nedělo. Klingenberg rozkázal svému poddůstojníkovi vyvěsit německou vlajku v 17:00, 12. dubna. Svým mužům přikázal hlídkovat ve městě, aby občané měli dojem, že obsadili město.

Po několika hodinách vyhledali Klingenberga starosta a jeho úředníci a ptali se ho, co chce. Klingenberg informoval starostu, že je velitelem kontrolního týmu několika SS Panzer divizí. Klingenberg prohlásil, že nemá rádio, aby informoval Luftwaffe, že se město vzdalo, aby ukončilo bombardování a též, aby tanky ušetřily město při útoku. Starosta neprohlédl lest a vyhlásil kapitulaci města.

Jugoslávská armáda a policie souhlasila se složením zbraní výměnou za to, že Němci nebudou pokračovat v dalším útoku. Jugoslávští vojáci složili zbraně v centru města pod dohledem starosty. Klingenberg rozkázal těmto vojákům, nyní zajatcům, aby se ubytovali ve čtyřech hotelech a vyčkali příchodu německých jednotek. Klingenberg a jeho šest vojáků zajali 1.300 nepřátel a město s 200.000 obyvateli bez výstřelu. Jugoslávští vojáci vně města, kteří nevěděli co se stalo a přijeli do města, byli svými nadřízenými vyzváni ke kapitulaci.

Další den, 13. dubna, přijel zbytek Klingenbergových vojáků a našli zde svého velitele, který dobyl město se šesti muži. Později v noci dorazily do města hlavní síly divize “Das Reich”, očekávající těžké boje. Nevšímali si Klingenbergovi zprávy, protože ji považovali za nepřátelskou dezinformaci. Žasli, když našli Klingenberga a jeho muže v dobytém městě. Zbytek “Das Reich” dorazil v noci a zajistil město.

Po krátkém odpočinku v Linzi byla divize odeslána do Polska k účasti na invazi do Ruska jako část Guderianovi 2. Panzergruppe ve von Bockově Armee Gruppe Mitte.

V den invaze byla Das Reich division posílena praporem Sturmgeschütze a v kombinaci s 10. Panzer Division a částmi pluku Großdeutschland zformovala 2. Panzergruppe. Zúčastnila se několika úspěšných bojů jako obklíčení Sovětů v kapse Bialystock, dobytí Gorki a Jelni, kde zničila 50 ruských tanků a získala 1.100 zajatců. Ruský odpor byl stále silnější a Guderianova 2. Panzergruppe byla odvelena na jihozápad ke Gomelu, kde 2. Armee vedená Hothem obklíčila sovětské jednotky. Měla dobýt důležité komunikační centrum Roslavl, kde bojovala proti 4 ruským divizím a poté divize bojovala v obranných bojích u Jelni proti 11 ruským divizím, z toho 2 tankovým. Po těchto bojích byla konečně stažena ke Smolensku k doplnění a odpočinku.

Do 18.7. se 10. Panzer Division se svojí posílenou Panzer Brigade probojovala 10 km od Jelnji. Záložní část sboru, Infanterie Regiment Grossdeutschland, byl zaměstnán obnovenou bitvou v lesích u Cernjevky. Jednotky divize SS Reich byly zaměstnány vyčišťovací operací. Korps byl zapojen do bojů za vyčištění  zajištění území v hloubce 180 km. Korps přikázal 10. Panzer Division obsadit Jelnju a dobýt oblast Ugra. SS Division Reich poslala Kampfgruppe do Dorogobuži a zbytek divize zajištoval křižovatly mezi Baltutinem a Choslaviči. Infanterie Regiment Grossdeutschland dostal rozkaz bránit silný opěrný bod mezi vesnicemi Rjasna a Kaskova. Ráno 19.7. zahájily Aufklarungs Abteilung SS Division Reich a Regiment Der Fuhrer postup na Dorogobuž. Navzdory špatným cestám a tvrdému nepřátelskému odporu obsadil Aufklarungs Abteilung Matrenino v 9:00. Panzer Brigade, v boji s nepřátelským dělostřelectvem, dosáhla dvou belkých protitankových příkopů (2 km západně od Jelnji), které objela severně a dosáhla železniční stanice Jelnja v 11:00. Podle rozkazu Panzer Gruppe, bylo primárním cílem Korpsu dobytí Dorogobuži a překročení Dněpru západně od Svirklolutšje. Hlavní část SS Division Reich postupovala přímo na Svirklolutšje a záložní Kampfgruppe z 10. Panzer Division na Dorogobuž. Okamžitě se střetli s nepřáteli u Ivonina. Mezitím čelní části 10. Panzer Division Postupovaly dále na Jelnju a v tvrdých bojích vyčistily hořící město do 23:00. U Jelnji existovaly obranné pozice z bunkrů a hlubokých protitankových příkopů. Ty sahaly z Dorogobuži podél východního břehu Uši a Děsny na jih. 10. Panzer Division Měla prolomit tuto důležitou obrannou pozici použitím Panzer Brigade, která měla poslední zbytky paliva k rychlému útoku na tento silný bod. Kampfgruppe z SS Division Reich postupující na Svirkolutše dělala jen malé pokroky pro špatný stav cest. Proti lehkému odporu dosáhla Kampfgruppe Miljejeva koncem dne. S využitím nízké oblačnosti zaútočilo na postupující kolony poprvé nepřátelské letectvo. Velení Korpsu bylo umístěno severozápadně od křižovatky Prudki. 20.7. dostala 10. Panzer Division rozkaz vyčistit oblast Jelnji, zajistit linii Popovka – Pronino, Kljematinu a poslat Kampfgruppe k Dorogobuži. SS Division Reich dostala rozkaz ukořistit most přes Dněpr u Svirkoluče s Kampfgruppe a zabezpečit severní křídlo Korps směrem ke Smolensku. Divize vyslala jednotky k obsazení letiště Satalovka v sektoru Stomjat a zabezpečení oblasti jižně od Strigina a Baltutina. Posílený Regiment se přesunul do oblasti Dankovo – Prudki – Kiseljevka. Infanterie Regiment Grossdeutschland dostal rozkaz zabezpečit pravé křídlo Korpsu u Rjasni, Mstislavli a Kaskova do vyproštění 2. Armee a spojit se s 3. Panzer Division. Nepřítel zaútočil s úmyslem dobýt Jelnju s pěchotou a tanky, podporovanými těžkým dělostřelectvem. 10. Panzer Division útok úspěšně odrazila a způsobila nepříteli těžké ztráty. Kampfgruppe z SS Division Reich útočící na Svirkoluče se setkala se silným nepřátelským odporem v polních opevněních na východním břehu Uši a přesunula se na sever, kde očekávala menší odpor. Cesta se však zhoršila a byla nepoužitelná pro motorová vozidla. Bylo navíc zjištěno, že polní opevnění zasahují i na sever.

Aby bylo zabezpečeno letiště Satalovka pro Luftwaffe a vytlačen nepřítel z oblasti Stomjat, SS Regiment Deutschland byl vyslán na cestu k Roslavli a SS Regiment 11 po obou stranách cesty k Chmaře. Nicméně stála nebyla obsazena oblast Stomjat pro silný nepřátelský odpor. Roztříštění síly Korpsu k různým úkolím a posilující se nepřítel způsobily, že Korps ve zprávě hlásil, že obsazení Svirkoluče, Dorogobuže a Račina nemůže být dosaženo bez vážného ohrožení obrany Jelnji.

Mezitím obdržel Infanterie Regiment Grossdeutschland rozkaz zajistit zásobovací cesty do Jelnji. Jeho jednotky zabezpečily letiště Satalovka, aby byly uvolněny jednotky SS Division Reich. Během noci 20. – 21.7., rozhodla Panzer Gruppe, že nejdůležitější je držet Jelnju a blokovat předmostí u Svirkoluče a to zpozdilo útok na Dorogobuž. 21.7. byly po bojích v oblasti Stomjat SS Regiment Deutschland a 11 vystřídány Infanterie Regiment Grossdeutschland a přesunuti do oblasti Ivonino. Detailní průzkumná zpráva od Kampfgruppe u Svirkoluče ukázala, že úkol nemůže být splněn pro bahnité cesty. Postup pěšky na vzdálenost 40 km by neměl šanci na úspěch, protože by vojáci nemohli nést těžké zbraně. Poté co Panzergruppe zjistila situaci Korpsu, byl jako nejdůležitější úkol vybrán zajištění Jelnji. Nicméně OKH a Armee Gruppe požadovaly odříznout Svirkoluče k odříznutí cesty na Smolensk.

Proto měla SS Division Reich poslat Battalion z Svirkoluče Kampfgruppe poslat co nejvíce na sever vyslat silnou hlídku z tohoto praporu k přerušení provozu na cestě Dorogobuž – Svirkoluče. Hlídka měla také zničit mosty, zejména jeden u Michajlovky. Jeden prapor měl zabezpečit cestu Dorogobuž – Jelnja v oblasti pahorku u Rošestva. Dalsí postup Aufklarungs Abteilung z SS Division Reich narazil na připravenou nepřátelskou obranu severně od Kusina, když postupoval odpoledne na sever. Další průzkum zjistil, že linie Dorogobuž – Svirkoluče  a pozice na řece Uša jsou obsazeny silnými nepřátelskými jednotkami s dělostřelectvem. Cesta Dorogobuž – Jelnja byla dosažena po krátkém boji praporem z SS Regiment Der Fuhrer a byla ustavena blokovací pozice na výšinách u Ušakova. Většina SS Division Reich byla soustředěna u Ivonina během zbytku dne. Během zbytku den zatlačila 10. Panzer Division nepřátele asi 4 km od Jelnji a odrazila večer nepřátelský útok. 22.7. byly obě divize zaměstnány útokem u Jelnji. 10. Panzer Division byla několikrát napadena v pozici u Jelnji během ranních hodin. Nepřátelské útoky byly odraženy s krvavými ztrátami a malé průlomy byly zlikvidovány protiútoky. Divize poté zaútočila na nepřátele a prolomila jeho obrannou linii a obsadila bunkry a dosáhla sektoru jihovýchodně od Jelnji. Lipnja byla dobyta ve 23:00. SS Division Reich zaútočila po levici 10. Panzer Division a po zlomení nepřátelského odporu, zejména na železničním náspu, pronikla přes těžkou dělostřelbu do oblasti Cemuty a dobyla kotu 125.6 v 21:00, když utrpěla těžké ztráty. Aufklarungs Abteilung SS Division Reich měl dosáhnout cestu Svirkoluče – Dorogobuž a dosáhl Saprudji navzdory nepřátelskému odporu a špatným cestám. Vesnice jižně od cesty byly opět obsazeny nepřítelem. Hlídky dosáhly cesty večer. Infanterie Regiment Grossdeutschland bránil proti nepřátelským útokům sektor Stomjat a oblast jižně odtud byla napadena Stukami. Luftwaffe útočila opakovaně na cíle východně od Jelnji a narušovala soustředění nepřátel a jeho baterie. Pionier Battalion 41 byl umístěn u Ušakova a ustavil zde severně od vsi obranu. Během ranních hodin zaútočilo na 10. Panzer Division opakovaně nepřátelské letectvo. Během odpoledne útočilo proti cestě východně od Jelnji. Velitelský post Korpsu byl u Strigina a předsunutý post u Jegorje. Během 23.7. pokračovaly divize v útocích a dosáhly linie Lipnja – Staraja – kota 125.6 – Kološino – Pronino – Kljematina – Matina – Semješina – Ušakova. Po dosažení obranné linie útočil nepřítel v kolonách proti Cemutam a Proninu a útoky byly odraženy s těžkými ztrátami pro nepřítele. Aufklarungs Abteilung SS Division Reich byl stažen severně od železniční stanice Glinka pro nepřátelskou převahu a tlak z různých směrů. Od 22.7. a zejména tento den, měla divize nedostatek munice, hlavně pro děla. V následujících dnech teda musela šetřit s municí. Na frontě proti Infanterie Regiment Grossdeutschland se nepřítel neustále posiloval a od rána pokračovaly útoky. Nepřátelské kolony útočily proti kulometné palbě. Nepřítel se pokusil obklíčit Infanterie Regiment Grossdeutschland postupem po křídlech. 24. až 26.7. nepřítel útoky opakoval proti slabým pozicím Korpsu s čerstvými jednotkami navzdory krvavým ztrátám. Pozice Korpsu měřily 50 km a byly obsazeny jen 14 prapory. Nepřátelské dělostřelectvo bylo silnější každým dnem. Utoky byly podporovány tanky. Došlo k několika malým průlomům. Navzdory tomu nebylo ztraceno žádné území a obě divize bojovaly statečně. Denně zničily mnoho tanků, např. 25.7. 78 tanků. Vojáci SS se překonávali ve statečnosti. Skočili na těžké ruské tanky, které nemohly být zničeny ani kanony 50 mm, stříleli z pistolí do průzoru a lili na tanky hořlavinu. Odpoledne 24.7. nepřítel prolomil linie Pionier Battalion 41 u Ušakova a severní okraj se ocitl v nebezpečí. Průlom byl odvrácen večer, pod osobním velením 1a SS Division Reich s poslední zálohou divize, ženisty SS. Situace Korpsu byla pro nedostatek záloh stále kritičtější. Nejefektivnější záloha, Panzer Brigade z 10. Panzer Division, nebyla mobilní pro nedostatek paliva. V noci 25 – 26.7. dostal Korps jako jedinou zálohu Gebirgs Pionier Battalion 85. Síla Infanterie Regiment Grossdeutschland, který byl pod neustálým nepřátelským tlakem a utrpěl těžké ztráty, stále klesala, protože 18. Panzer Division a 263. Infanterie Division jí nemohly pomoci pro jiné úkoly. Proti Dorogobuži útočila 17. Panzer Division a podpora Infanterie Regiment Grossdeutschland na 26.7. byla rozkazem z Panzergruppe zrušena. Ale 17. Panzer Division musela převzít zabezpečení levého křídla západně od Ušakova. 27. až 31.7. pokračovaly nepřátelské útoky a velmi silná dělostřelecká palba. Na frontě jedné roty dopadlo 200 nábojů, včetně nejtěžších kalibrů, v 5 minutových periodách. Vlastní dělostřelectvo nemohlo bojovat s nepřítelem pro nedostatek munice a tak nepřítel často přitáhl svá děla do přední linie a vedl přímou palbu na postavení pěchoty. Ruské útoky pěchoty a tanků byly bez větších obtíží odraženy. Konečně 27.7. byly první části Infanterie Regiment Grossdeutschland staženy jižně od letiště. Regiment byl umístěn po obou stranách Ušakova, horkého bodu severní fronty, během noci 29. – 30.7. byl stažen Gebirgs Pionier Battalion 85 do zálohy Korpsu po 2 dnech bojů u Ušakova. Během této a následujících dvou nocí byla Schutzen Brigade z 10. Panzer Division a 2 Battaliony z SS Division Reich byly staženy na jih a jihovýchod a vystřídány 268. Infanterie Division. Ale ani s touto divizí nebyla situace Korpsu jednodušší. Uvolněné části SS byly rozmístěny na zbytku fronty, která byla stále tenčí. 10. Panzer Division zůstala jako záloha na pravém křídle Korpsu. Na základě výslechu zajatců bylo jasné, že cílem nepřátel je dobytí Jelnji. Důležitá železnice Brjansk – Jelnja – Smolensk zůstala pro nepřítele velmi důležitá pro zásobování Smolenska. Nové divize útočily od rána do večera. Křídla byla nepřátelskými útoky zatlačována na západ. Bojová kvalita nepřátelské pěchoty byla nízká. Nasazení tanků nebylo efektivní. Přesto ale zůstal strach z nepřátelské dělostřelecké palby. 1. – 6.8. měl Korps držet Jelnju s 268. Infanterie Division, SS Division Reich a Infanterie Regiment Grossdeutschland. Dělostřelecká palba pokračovala v neztenčené síle. Ztráty mužstva i zbraní byly stále vážnější. Většinou byla síla rot 50 – 80 mužů. Dostupnost munice se stala lepší, ale stále neměla žádný účinek na nepřátelskou dělostřelbu. Jen díky podpoře Stuk bylo možno vyrovnak nedostatek dělostřelecké palby. 4.8. byla bojová síla Infanterie Regiment Grossdeutschland tak nízká, že průlom 4 km západně od Ušakova nemohl být odražen vlastní silou pluku. Regiment, stejně jako zálohy Korpsu, byl podřízen SS Division Reich a 5.8. byly přeskupeny pozice u Ušakova. Nepřátelské útoky byly odráženy za pomoci letectva. V noci 6. – 7.8. a 7. – 8.8. poskytla 15. Infanterie Division svá vozidla pro stažení Infanterie Regiment Grossdeutschland a SS Division Reich. Stažení proběhlo bez problémů, díky přípravě SS Division Reich. Většina divize SS Division Reich měla za sebou 18 dnů obrany proti stálým útokům a dělostřelecké palbě. Proti jednotkám útočilo v době 20.7. – 9.8. u Jelnji části 20 nepřátelských divizí. Z toho 7 bylo identifikováno, včetně 2 tankových divizí. Během té doby byly podporovány asi 50 bateriemi. Ztráty nepřítele činily 35.000 mužů, v tabulce je přehled zničené výzbroje a zajatců:

 

 

Zajatci

Tanky a obrněná auta

Děla

Pak

Letadla

 

 

 

 

 

 

10. Panzer Division

3305

72

14

21

 

SS Division Reich

3070

77

 

5

19

Infanterie Regiment Grossdeutschland

1280

27

15

22

3

268 Infanterie Division

840

23

1

4

 

Korps

 

13

 

 

 

Celkem

8495

212

30

52

22

 

Ztráty Korpsu 22.7. až 8.8. byly 4.252 mužů:

 

 

Důstojníci

 

 

Muži

 

 

KIA

WIA

MIA

KIA

WIA

MIA

10. Panzer Division

6

31

1

123

499

35

SS Division Reich

14

47

1

362

1213

26

Infanterie Regiment Grossdeutschland

6

22

 

193

722

17

268 Infanterie Division

8

14

1

145

476

7

Korps

3

12

 

64

192

12

Celkem

37

126

3

887

3102

97

Na začátku září 1941 Reich dobyla město Romny, ale 18. září ruský protiútok dvou čerstvých divizí s leteckou podporou získal město zpět, ale o pět dní později ho Reich za pomoci 4. Panzer Division opět získala. Později se zúčastnila bojů o Kyjev, kde 26. září Guderianova 2. Panzergruppe zajala pět ruských armád. Reich byla poté přidělena (spolu s Großdeutschland a dalšími 4 Panzer Division) k útoku na Moskvu. 6. října nastoupila Reich na silnici Smolensk-Moskva k obklíčení hlavního města, ale počasí se změnilo a teploty klesly hluboko pod bod mrazu. Pluk Deutschland dobyl 9. října Gžatsk spolu se dvěma dalšími vesnicemi, které ukořistil pluk Der Führer, ale sovětské posily podnikly s leteckou podporou příští dva dny řadu útoků a Der Führer utrpěl těžké ztráty.

Několik dalších dnů probíhaly těřké boje v okolí Možajska a vesnice Šulvelo byla dobyta 12. října, ale sovětské posily nakonec prorazily frontu u Možajska. Těžké boje pokračovaly a Der Führer dobyl vesnice Artemki a Borodino a důležitou křižovatku jihozápadně od Možajska. Reich pronikla až k Moskvě, kde však byla zastavena jednotkami ze Sibiře, ale bojovala dál  a obsadila ještě Michajlovskaju, Gračevo a Puškino, ale fronta se zastavila u Borosiva.  

Během předchozích tří týdnů ztratila divize 7.000 mužů. V listopadu však zastavily další ofenzívu silné mrazy, kdy selhávaly motory a zamrzalo palivo tanků. V prosinci Žukov podnikl protiútok a dobyl území získané Němci při ofenzívě. Reich ztratila dalších 4.000 mužů a v březnu 1942 byla odeslána do Francie k přestavbě na Panzer Grenadier Division. Některé pluky zůstaly v Rusku pod velením Wernera Ostendorffa.

Ve Francii byla divize přejmenována na “Das Reich” a zúčastnila se pod velením Gruppenführera Georga Kepplera obsazení Toulonu v listopadu 1942.

Nově vybavená Panzer Division, spolu s 1. a 3. SS Panzer Division byla odeslána zpět do Ruska v lednu 1943 jako část Armee Gruppe Süd (Don). Po průniku do Charkova byl nový SS Panzer Korps pod velením Paula Haussera téměř obklíčen sovětskými jednotkami, když Hitler vydal rozkaz “Neustupovat!”, ale Hausser ho neuposlechl a ustoupil z Charkova. Das Reich pochodovala 60 mil k uzavření díry v německé linii. Pak podnikl na základě brilantního plánu generála von Mansteina SS Panzer Korps protiútok a po 5 dnech dobyl město zpět.  

Na konci ledna se divize soustředila jihozápadně od města. 1. února čítala její síla 66 Panzer III, 60 Pz. IV a 4 Tigery. Tankovému pluku velel Standartenführer (Staf.) Herbert-Ernst Vahl, I. Battalionu Sturmbannführer (Stubaf.) Albin von Reitzenstein, II. Battalionu Stubaf. Christian Tychsen. Reitzenstein převzal velení pluku 1. února, když se Vahl stal velitelem divize. Během února byl zabit Hstuf. Grader a Hstuf. Herbert Kuhlmannm a poté Hstuf. Fritz Herzig převzali velení roty Tigerů.

19. února bylo bojeschopno 33 Panzer III. 22. února v 9:15, 150 km jižně od Charkova, Hauptscharführer (Hscha.) Karl Kloskowski v tanku Panzer III #431 obsadil most přes řeku Voltša západně od Pavlogradu, když předtím zničil tři T-34 a několik protitankových kanónů. Poté, za pomoci Tigeru Unterscharführera (Uscha.) Paul Eggera, udržel most do příchodu posil a granátníci z Das Reich zajistili město o dvě hodiny později. Kloskowski byl za tuto akci v červenci 1943 vyznamenán Rytířským křížem. 

4. března bylo bojeschopno 11 tanků Pz. III. 14. března ve 14:00, Hscha. Karl-Heinz Worthmann v Pz. IV #631 zaútočil v čele Kampfgruppe Harmel na kótu 209.3 nedaleko Vosyščeva, 13 km johovýchodně od Charkova. Zničil 27 těžkých protitankových děl, 2 dělostřelecká postavení a několik kulometných hnízd a vyhnal Rusy z tohoto bodu, zajišťujícího město před obklíčením. Po pádu Charkova do rukou SS Panzer Korpsu, pokračovaly tanky Das Reich během dalších tří týdnů v březnu v postupu na Bělgorod. Divize zničila 292 tanků a samohybných děl a ztratila 77 tanků a útočných děl. 

Za brilantní vedení II. Battalionu, obdržel Stubaf. Tychsen Rytířský kříž, stejně jako Karl-Heinz Worthmann. V dubnu Ostuf. Karl-Heinz Lorenz, držitel Německého kříže ve zlatě a velitel 2. Panzer Kompanie, byl převelen do štábu II. Panzer Abteilung, kdežto Hstuf. Herbert Zimmermann převzal velení Tiger Kompanie. Worthmann byl povýšen do hodnosti Untersturmführer (Ustuf.) a stal se velitelem 6. Panzer Kompanie. Kloskowski byl přesunut do 7. Panzer Kompanie, stal se velitelem 3. čety. Většina personálu I. Battalionu se přesunula vlakem na západ, aby převzala nové tanky Panther a vrátila se do Ruska až k operaci Zitadelle. Tak zůstal Das Reich zbývající Panzer Battalion pro Kursk, II., ukořistěné T-34 byly zformovány do 9. Kompanie. 5. a 6. Kompanie měla Pz. IV pro další boje, které byly posíleny četou Pz. III, zbylých po bitvě u Charkova. 

Akce u Charkova stabilizovala frontu, ale vytvořila výběžek u Kurska, který měl být eliminován dalšími průniky. Operace Zitadelle začala 4. července po přípravách, které daly Sovětům čas na vybudování minových polí a protitankových překážek, které zpomalovaly německý postup. Das Reich jako část SS Panzer Korps byla začleněna do 4. Panzer Armee v jižním sektoru výběžku. Vybaven tanky Panther a Tiger, postupoval SS Panzer Korps v příštích dnech k Prochorovce stále pomaleji a déšť 6. července zastavil jeho postup. Do 7. července zůstalo SS Panzer Korpsu z 200 Pantherů 40 pro mechanické poruchy a tendenci hořet po zásahu. 8. a 9. července pokračovaly tvrdé boje a 10. července podnikli Rusové protiútok. 12. července proběhla největší tanková bitva v historii, které se zúčastnilo 700 tanků SS Panzer Korpsu a 850 sovětských T-34 a KV1. Po intenzivních bojích se Sověti stáhli, ale Němci ztratili 300 tanků a museli ofenzívu zastavit.

4. července měla Das Reich 48 Pz. III, 30 Pz. IV (1/4 s krátkou hlavní), 12 Tigerů, 8 velitelských tanků Pz. III, 18 T-34, 33 StuG a 10 Marderů. 5. července, prvního dne operace Zitadelle, její Tigery zničily 23 tanků během 6 hodin těžkých bojů nedaleko Beresova a kóty 233.3. 6. července, jižně od Lučki, I. Bataillon Tigerů zničil 10 tanků 2. gardového tankového sboru, ale protitanková palba zabila velitele 6. Panzer Kompanie Ustuf. Worthmanna. Držitel Železného kříže a velitel roty v I/”Langemark” Hstuf. Dieter Kesten převzal velení 6. Panzer Kompanie. Do 13. července zničil Ustuf. Hans Mennel v Pz. IV #62124 tanků během této bitvy.

Ačkoliv od 5. do 16. července zničila Das Reich 448 ruských tanků a SU a ztratila jen 46 tanků a útočných děl, selhal průlom Armee Gruppe Süd na sovětských obranných liniích jižně od Kurska. 28. července, před přesunem do Itálie, předala Leibstandarte divizi Das Reich 9 Tigerů, 39 Pz. IV a 4 Pz. III, k jejím 33 Pz. III, 17 Pz. IV, 2 T-34 a 2 Tigerům.

Poté byla přesunuta na jih, aby zabránila útoku Rusů přes řeku Mius a zničila 391 tanků a SU od 30. července do 21. srpna, poté se Das Reich přesunula na předměstí Charkova, kde podstoupila těžké boje. Její Panther Battalion se zúčastnil prvních bojů 22. srpna u Starje-Ljubotiny a Kommuny, kde zničil 53 sovětských tanků. Další den, 12 km západně od Charkova, četa Ustuf. Karl Meilecka (Panther 211) odrazila ruský tankový útok. Sám zničil 7 tanků. 24. srpna, 6. Panzer Kompanie Hstuf. Kestena, nově vybavená tanky s přídavným pancéřováním Pz. IV, bojovala s 60 T-34 mezi Udy-Bogens a Orkanem, jihozápadně od Charkova, který padl do rukoum Sovětům předchozího dne. Kestenovi tanky zničily 29 tanků z 60. Müleck a Kesten později obdrželi za tuo akci Rytířský kříž. 

V bojích v okolí Charkova od 22. srpna do 2. září zničila Das Reich 463 tanků. 27. srpna měla divize 4 Pz. III, 31 Pz. IV, 6 Tigerů a 6 velitelských tanků a jednou rotou Pantherů. Další roty Pantherů byly přiděleny jiným divizím. Tanky Das Reich se přesunuly do oblasti Valki začátkem září. 13. září, 60 km jihovýchodně od Charkova a 20 km západně od Valki, zaútočilo 70 T-34 na průzkumný prapor Das Reich. Ze záložní pozice vedl Hstuf. Friedrich Holzer v Pantheru #101 7 tanků do záchranné akce. Za 40 minut bojů zničily Panthery 28 T-34. Ve dvou dnech shořelo na stepích 78 sovětských tanků. 

Během září Tigery Das Reich skórovaly proti ruským tankům. 23. září Ustuf. Alois Kalls (Tiger S31) obdržel Německý kříž ve zlatě za vedení své čety během léta. Jeho pobočník Hsch. Johann Reinhardt byl posmrtně vyznamenán Německým křížem ve zlatě 25. září. Když se na konci měsíce Das Reich přesunula k Dněpru, měla na kontě 268 tanků zničených v okolí Valki.

29. října u Chodorova na západním břehu Dněpru, asi 75 km jihovýchodně od Kyjeva, 20 T-34 proniklo do obranné linie Das Reich, okolo 5:00. Aby odvrátil nebezpečí průlomu, Hscha. Willy Simke v Pz. IV #531 a jeho 3. četa, 5. Panzer Kompanie, začaly pálit na T-34 z 20 až 30 metrů a zničily 17 z nich. Ve stejné oblasti 1. listopadu chtěli Rusové zabezpečit své předmostí u Dněpru. Stubaf. Tychsen a jeho II. Panzer Abteilung byli na pravém křídle Das Reich. Když nepřátelské tanky a pěchota zaútočili na pozice jeho divize, Tychsen vedl své tanky, štáb a ženijní četu na kótu 188. Tři T-34 pronikly do pozic: Tychsenův BeflPz.III zničil dva, poté jeho jednotka zničila šest dalších a zahnala na ústup zbytek. Ve stejný den Tiger S11 Hsha. Hanse Soretze, velitele 8/Pz.Rgt. DR, zničil 2.000. tank nepřítele v roce 1943. Jeho Panzer Regiment měl na kontě asi 1.100 z nich, při vlastních ztrátách 250 tanků. 11. listopadu ve Slavii zničily Tigery víc než tucet tanků. 

Předtím, než byl povýšen do hodnosti Ostuf. (18.), Alois Kalls byl zraněn po převzetí velení Tiger Kompanie. Ráno 13. nedaleko Bolšaja Grab, sovětská pěchota zaútočila na hlavní stan II. Panzer Abteilung. Ostuf. Karl-Heinz Boska, jeho adjutant, vedl 5 tanků do protiútoku a zničil 12 protitankových kanónů, 2 polní děla a zabil přes 300 vojáků. Ve stejný den obdržel velitel Panzer Regimentu Obersturmbannführer (Ostubaf.) von Reitzenstein obdržel Rytířský kříž za úspěchy své jednotky během léta a podzimu. Brzy poté, 30. listopadu, spáchal sebevraždu. Tychsen převzal velení pluku.

26. listopadu měla Das Reich 9 Pz.IV, 2 Tigery, 7 Pantherů a 2 velitelské tanky. Během prosince byla většina divize přesunuta do Francie k doplnění a výcviku. Zůstala zde Kampfgruppe, ze zbývajících tanků byl zformován prapor se dvěma rotami, jednu vedl Ostuf. Schomka, druhou Ostuf. Kloskowski. Velitelem praporu se stal Hstuf. Willi Endemann. K boji bylo připraveno 6 Pz.IV, 4 Panthery a 5 Tigerů. Od 25. prosince do 18. ledna 1944 zničil prapor jen 12 tanků, 14 SU a 12 protitankových děl. Tři z jeho Tigerů byly zničeny 4. března u Semjalincy. Ustuf. Tegthoff a Sta.Ju. von Einboeck byli smrtelně zraněni. Zbývající tanky Das Reich bojovaly do dubna.

Tiger Kompanie byla rozpuštěna na jaře, zbývající personál byl rozdělen do tří rot formujícího se 102. schwere SS Panzer Abteilung (většina veteránů DR byla v 1. rotě). V bojích proti Rusů, zničil Panzer regiment do dubna 1944 1.200 tanků a ztratil jich 300.

V prosinci byla odeslána do východního Pruska k doplnění. V lednu 1944 byla divize umístěna v Montaubanu v jižní Francii k reformování po těžkých ztrátách. Mezi březnem 1944 a dnem D ztratila divize 100 mužů zabitých nebo unesených partyzány a měla též mnoho zraněných. 6. června byla/pspan style=”font-size: 10.0pt; font-family: ‘Arial’,’sans-serif’;” divize uvedena do stavu bojové pohotovosti. Protože jejich jednotky neměly plný počet automobilů, zabrali velitelé civilní. Do boje vyrazil tankový pluk, dva pluky pancéřových granátníků “Der Führer” a “Deutschland”, dělostřelecký pluk, motocyklový prapor a prapor obrněných aut a podpůrné jednotky. Síla divize 1. června byla 20.184 mužů.

První jednotky “Das Reich” začaly svůj přesun z Toulouse do oblasti vylodění 7. června. Ve spojení s tímto přesunem jsou důležité dvě věci. Jednou je “odvetné opatření” (Vergeltungsmassnahme) provedené jednou jednotkou proti vesnici Oradour-sur-Glane v odvetě za partyzánské útoky. Bylo zastřeleno přes 600 francouzských civilistů. Druhou byla domněnka, že partyzánské útoky hrály velkou roli při zpomalení postupu divize do oblasti bojů. Otto Weidinger v historii “Das Reich” Division toto vyvrací, poukazujíce na to, že divize byla stejně umístěna do zálohy, takže rychlost nasazení nebyla důležitá.

První části divize soustřeďující se jižně od Domfrontu, ztratily 16 nákladních aut při útocích spojeneckých bombardérů. Třebaže “Das Reich” nebyla stále 18. června kompletní, některé její jednotky byly použity k podpoře sousedních formací, například 3. Fallschirmjäger Division a 2. Panzer Division. 2. SS Panzer Division “Das Reich” tak neoperovala v Normandii jako kompletní formace. V červenci se Kampfgruppe zúčastnila bojů u Saint-Lô a první týden v srpnu se zúčastnila protiútoku u Mortain. Později hrála významnou úlohu při odvrácení kolapsu u Falaise a ústupu německých jednotek přes Seinu.

V dubnu 1944 zbytky kdysi nejsilnější 2. SS Panzer Division “Das Reich” byly přesunuty z blátivé východní fronty k doplnění a odpočinku do jižní Francie. Velká ruská ofenzíva v roce 1944 byla zastavena jarním táním a poskytla Německu možnost k přeskupení sil do Francie k obraně pevnosti Evropa. 

Das Reich byla redukována na 2.500 mužů (přejmenována na Kampfgruppe Lammerding) a toto “jádro” tvořilo páteř Das Reich během bojů ve Francii. Byla doplněna dalšími 9.000 muži (většinou nevycvičenými chlapci 17 a 18 let) a začala se formovat nedaleko města Montaubaun, severně od Toulouse. Umístění divize bylo voleno, aby mohla být nasazena na jižním nebo severním pobřeží Francie, dle vylodění Spojenců. Také měla chránit komunikační linie mezi Armee Gruppe G a B, na které stále útočily jednotky francouzského hnutí odporu. 

Das Reich byla důležitým klíčem k obraně Francie se svými 209 tanky a útočnými děly tvořila desetinu všech německých tankových sil ve Francii a byla připravena udeřit na vyloďující se spojenecké jednotky. Bohužel ke zklamání Rommela a dalších byla Das Reich umístěna 450 mil od severního pobřeží Francie, kde byla spojenecká invaze očekávána. 

Během dubna a května Das Reich cvičila v okolí Montaubaunu. Z rekrutů se stali bojovníci. Das Reich měla nedostatek motorových vozidel pro své muže, ale muži Das Reich s tím dělali, co mohli. Výcvik byl neustále narušován francouzskými partyzány a Das Reich ztratila mnoho času v bojích s nimi. Během kvězna obdržela Das Reich rozkaz prouzkoumat místní tratě a silnice a připravit se k přesunu na sever. Ve stejnou dobu obdržela divize tanky Panther a Panzer IV k posílení tankového pluku. Díky těmto vozidlům dosáhla divize téměř plné síly. Navíc měla Das Reich plný počet Sturmgeschütz a oba pluky Panzergrenadier dosáhly plných stavů.

Když se Spojenci vylodili v Normandii, Panzer Regimentu Das Reich velel Ostubaf. Tychsen, 1. Abteilung Stubaf. Rudolf Enseling, 2. Abteilung Stubaf. Kesten. Cestovaly z oblasti Toulouse a Caen dosáhly koncem června. Byly vyčleněny ze zálohy během prvního týdne v červenci, měly sílu 26 Pantherů v 1. Abt. a 50 Pz.IV ve 2. Abt. 5. a 7. Pz. Kompanie byla přidělena k 17. SS Pz-Grn.Division na cestě z Periers do Carentanu, 6. Pz. Kompanie k I. “Deutschland”, zbytek Pz.Rgt. zaujal pozici jižně od Sainteny.

7. a 8. července se 5. a 7. Pz. Kompanie, které byly zformovány v obranné linii Les Landes – Lemonderie, ocitly pod tlakem U.S. 83rd Infantry Division. 9. července byla na cestě nedaleko le Desert napadena rota z U.S. 743rd Tank Battalion dvěma Pz.IV z křídla 7, Pz. Kompanie Ostuf. Kloskowskiho. Během 15 minut bylo zničeno 9 Shermanů a 3 poškozeny. Další den bojoval II Pz.Rgt. Das Reich s americkými tanky nedaleko Sainteny a Chateau de Bois Grimot. Z oblasti Periers zaútočil I Pz.Rgt. D.R. nedaleko Sainteny na 3rd Division. Do setmění měla Das Reich skóre 98 zničených tanků v 8 dnech.

12. července, 600 metrů západně od Chateau d’Auxais, bojovaly 3. a 4. Pz. Kompanie s americkými tanky a pěchotou, kdežto 5. Pz. Kompanie byla napadena nedaleko Bois Grimot. Ztráty divize byly asi 30 mrtvých do 13. července. 15. července Sta.Ju. Fritz Langanke v Pantheru #231 spatřil 5 Shermanů, přijíždějících po cestě u Saint Denis. Jeho tank vjel na cestu a začal na ně pálit, zničil 4 Shermany. Pátý se obrátil zpět, ale byl brzy dostižen a zničen. O měsíc později obdržel Langanke za tuto a další akce Rytířský kříž. 

Das Reich Pz.Rgt. měl 8 velitelských tanků, 35 Pz.IV a 35 Pantherů 23. července. Při převozu svého Pantheru #424 z opravny ráno 27. července, 10 km od Coutances, Uscha. Ernst Barkmann zpozoroval na silnici do St. Lo jednotku Shermanů. V následijícím boji jich 9 zničil. Jeho Panther byl tak poničen tanky a stíhacími bombardéry, že se okamžitě vrátil do dílen. Během července zničil Barkmann 25 nepřátelských tanků.

28. července byl Ostubaf. Tychsen, který o dva dny dříve převzal velení divize, zabit ve svém VW u vesnice Cambry. 

Po půlnoci 7. srpna začal protiútok u Avranches, kdy Das Reich převálcovala Mortain a její tanky postoupily až k Saint Hilaire.

Chronologie akcí 2. SS PANZER DIVISION DAS REICH u Mortain

6. srpna 1944

22:00 – DER FUHRER Regiment je zapleten v dopravní tlačenici způsobené I Abteilung LAH na křižovatce SV od Mortain. Jednotky Leibstandarte mají na cestách prioritu a DER FUHRER stojí a čeká než přejedou Panthery LSSAH. Je ztraceno několik drahocenných hodin, než Otto Weidinger dostává svoji jednotku opět do pohybu. V 01:00 začínají hlavní síly 2. SS Panzer Division – DEUTSCHLAND a SS Panzeraufklarungs Abteilung 2 – útok na Mortain a převálcují americké jednotky jižně od města. Do 02:30 útočící oddíly SS dobývají několik uzávěr a rozptylují TD četu, pěší četu a protitankovou četu patřící k 2/120th Infantry Regiment, 30th U.S. Infantry Division. Panzer Regiment DAS REICH následuje za DEUTSCHLAND a využívá rozvrácení americké obrany. Cílovým objektem tohoto útoku je most Pontaubalt u Avranches, asi 35 kilometrů na západ. Pokud bude most dobyt, U.S. 3rd Army generála Pattona bude odříznuta od jednotek generála Bradleyho.

7. srpna 1944

04:30 – III Abteilung “DF” se přiblížil ke křižovatce L’Abbaye Blanche severně od Mortain. Je mlha a viditelnost nepřesahuje 100 metrů. III/DF je podporován čtyřmi Sturmgeschütz pod vedením Hauptsturmführera Roedera. Weidingerův DF Regiment má za úkol udržet křižovatku a spojit se s jižním křídlem jednotek LAH. Když je 9. Kompanie nedaleko shluku domků, zahajují na její vozidla palbu dva protitankové kanóny z 1. čety A/823rd TD battalionu. 9 vozidel, včetně 6 Sdkfz 251, bylo zničeno. Několik přeživších granátníků je zabito kulometnou palbou, když seskakují ze svých zničených polopásů. Nikdo nemůže najít pozice amerických obránců. Zdržení způsobené Panthery LSSAH zbavilo DF možnosti překvapit americkou obranu. Otto Weidinger a velitel III. Abteilung se musejí ukrýt na nedaleké farmě, když se jejich vozidlo ocitne pod palbou. Velitel pluku, velitel III. Abteilung a štáb se ukryjí pod stolem v kuchyni, když mina exploduje na střeše a padají na ně trosky a šrapnely. Naštěstí není nikdo zraněn.

10:00 – I. Abteilung “D” podává zprávu, že dobyl Mortain po prudkém střetu s C/120th Infantry. Rozptýlený odpor pokračuje ve městě po celé odpoledne. Jedna četa z C/120th Infantry obsazuje kótu 314 se zbytky 2nd Battalion, 120th Infantry. Kampfgruppe složená z částí 17. SS Panzergrenadier Division připojených k “DR” není schopny zuřivě se bránící Američany vytlačit z pahorku. Kóta 314, východně od Mortainu, poskytuje americkým dělostřeleckým pozorovatelům excelentní přehled po okolí. I. Abteilung “D” se spojil s částmi II. “DF”, které pronikly na severní předměstí Mortainu. “DF” během této doby převálcoval četu z 120. protitankové roty a hlavní stan čety z F/120th Infantry. Američtí zajatci později dobrovolně nesli popálené členy posádek dvou “DR” Sturmgeschütz zasažených u L’Abbaye Blanche.

12:00 – II Abteilung “D” získává první cíl nedaleko Romagny, JZ od Mortain. Vedoucí části II/D se střetávají z četou z U.S. 120th Infantry Regiment v Romagny časně ráno a po dvouhodinové smrtící palbě jsou všichni Američané mrtví nebo zajatí s výjimkou tří, kterří uprchnou. Malá skupina granátníků z II/D, podporovaná dvěma Pzkfw IV z 6/SS-Panzerregiment 2, zaútočila na C/197th polní dělostřelectvo brzy po dobytí Romagny. Američané se rychle vzpamatují z překvapení a zadrží útok německé pěchoty několik hodin. Americký mechanik přidělený k dělostřelecké baterii zničil jeden ze dvou tanků bazookou a zabil dva muže posádky. Němci ztratili dalších šest mužů, kdežto Američané ztratili jednoho muže a několik zraněných. Jeden americký náklaďák a jeep byly zničeny palbou tanků. Obráncům pomohla též mlha. 

14:00 – Američané reagují na německý protiútok použitím stíhacích bombardérů a dělostřeleckou palbou. Palba těžkého dělostřelectva a minometů dopadala na pozice “DF” regimentu severně od Mortain. Skupina SS manů z “D” se schovala uvnitř několika domů v Mortain. Jeden z nich hraje na harmoniku. Brzy všichni němečtí vojáci zpívají “Oh, nádherný Rýne.” Americký voják, hledající také úkryt před dělostřeleckou palbou, otevírá dveře, když slyší zpěv. Dívá se na ně a říká, že “válka je veselá věc.” Němci, spolu se svým zmateným zajatcem přečkávají palbu.

16:00 – Přestávka v americké dělostřelecké palbě umožňuje Němcům navázat styk mezi jednotkami. “DF” a “D” regimenty se setkávají na výšinách západně od Mortain. “DR” bohužel nenavázala kontakt s Leibstandarte na severu. Ve středu sektoru “DR” je Kampfgruppe ze 17. SS Panzergrenadier. Navzdory dělostřelecké přípravě nebyla schopna dobýt kótu 314. Americké dělostřelectvo odvrací každý útok jednotky Götz von Berlichingen. Na jihu upevnil Panzer Aufklärungsabteilung “DR” své pozice v oblasti Bonberouge – Mortain.

21:00 – Americký lékařský konvoj sestávající se z několika sanitek 105th Medical Battalion jede z Barentonu na jih a potkává muže z Panzer Aufklärungsabteilung “DR”. V sanitkách bylo 15 zraněných z 3/120th Infantry. Němci zajali lehce zraněné a propustili zbytek konvoje.

8. srpna 1944

08:15 – Kampgruppe Ullrich, skládající se z pěšího oddílu z SS-Panzergrenadier Division 17 a čety Pzkfw IV z Panzer Regiment “DR”, zaútočila na pozice B/120th Infantry na kótě 285 SZ od Mortain. KG Ullrich zaútočila na kótu předchozí ráno a obsadila její východní polovinu, ale ztratila tři Pzkfw IV a několik mužů. Další útok začal přestřelkami hlídek brzy po půlnoci. Asi 5 – 6 granátníků vyzbrojených granáty a plamenometem zaútočilo na pozice 2nd Platoon, B/120th Infantry. Američané je odhalí a následuje výměna granátů. Němci zahajují útok plamenometem, ale ten nefunguje a jen postříká jednoho Američana olejem. Když granáty zraní několik Němců, rozhodují se ustoupit a nechávají zde plamenomet a jednoho těžce zraněného granátníka. V 08:15 tři Pzkfw IV zahajují útok na střeleckou rotu Američanů, ale okamžitě ustupují, když je vedoucí vozidlo zničeno na vzdálenost 50 metrů protitankovým kanónem Lieutenanta Francise J. Connorse, 2. čety, A Company, 823rd TD Battalion. Američané zahajují dělostřeleckou palbu a útok SS ztroskotává. Několik granátů dopadá i na pozice americké pěchoty a obsluha děl a pěchota se ukrývá. Ukořistěný Sherman s posádkou z “DR” toho využil a pronikl do pozic americké pěchoty, ale když ho nenásledovali žádní granátníci, stáhl se zpět. Na severu byl útok KG Ullrich úspěšnejší a ústup A/120th Infantry zarazily až dva živé ploty. Dva protitankové kanóny Lieutenanta Connorse neustoupily a byly později obsazeny rotami A a B 120th Infantry.

09:00 – Uspořádáná DR kolem Mortain je následující: DF Regiment je sešikován severně od města s III/DF spojeným s Leibstandarte u křižovatky 278 nad uzávěrou Američanů u L’Abbaye Blanche. DF ženijní rota je na pravém křídle III/DF. Uzávěra je stále obsazena 1. četou A/823rd TD a 1. a 2. četou F/120th Infantry. Útok proti těmto pozicím ráno byl odražen se ztrátou dvou německých polopásů dopravující houfnice 75 mm a muničního transportéru. Dva DR Panzerspähwagen a cisterna byly zničeny bazookou krátce poté. II/DF obsadila pozice jižně od L’Abbaye Blanche proti 2/117th Infantry a částem 629th TD Battalion (M10 SP kanóny). Tento U.S. battalion je ve skutečnosti rota, dvě střelecké roty byly přesunuty předchozího dne k jiným jednotkám. 2/117th zaútočila neúspěšně proti II/DF během večera 7. srpna a utrpěla 75 ztrát. KG Fick, složená z částí Panzergrenadier Division 17 přidělených k DR, obklopila 2/120th Infantry na kótě 314 východně od Mortain, ale nebyla schopná je porazit, hlavně kvůli pozorovatelům, kteří usměrňovali dělostřeleckou palbu na KG Fick. I/D a II/D bránily Mortain a Romagny (jižně od Mortain). Kragův Panzeraufklärungs Abteilung je umístěn na jižním křídle DR.

10:00 – Hausser, velitel 7. Armee, navštívil velení divize. Řekl “DR”, že útok bude pokračovat poté, co XLVII Panzer Korps obdrží další tanky slíbené Führerem (Panzer Division 9 byla odkloněna na Mayenne k uzavření linie LXXXI Armee Korps).

14:00 – DR podniká protiútok proti severnímu křídlu 35th4Infantry Division. 35th Division se rozmis´tuje jižně od Mortainu, aby uzavřela díru mezi 30th Division u Mortainu a 2nd Armored Division u Barentonu na jihu. Barenton leží na polovině cesty z Mortainu do Mayenne, kdeCCA, 3rd Armored Division, 1st U.S. Infantry Division a 90th U.S. Infantry Division prorazily obranu LXXXI. Armee Korpsu. Protiútok podnikají části Kragova Panzeraufklärungs Abteilung, posílené průzkumnými jednotkami z 2. Panzer Division a 116. Panzer Division, četou Pzkfw IV a četou Pantherů, kterým velel Willy Durr. Durrovy tanky převálcovaly sekci dělostřelecké roty ze 134th Infantry, zabily sedm Američanů a zničily dvě houfnice 105 mm. Četa Pzkfw IV se střetla s četou Shermanů podporující 1/134th Infantry a beze ztrát vyřadila pět amerických tanků. Jeden z Durrových Pantherů zničil dva M-10 z 654th Tank Destroyer Battalion. Protiútok také postihl lékařskou stanici 2/134th Infantry a autopark stejného praporu. Bylo zajato několik lékařů, ale hlavní stan 2/134th Infantry neutrpěl žádné ztráty, protože tanky neměly vysokou podporu pěchoty. Po zničení několika Pantherů a Pzkfw IV palbou bazook, několik Pzkfw IV obsadilo zásobovací cestu 1/134th Infantry a 2/134th Infantry. Oba tyto U.S. prapory byly odříznuty od podpory. Posádky tanků zajaly několik důstojníků z 134th Infantry a lékařů z 737th Tank Battalion, všichni byli propuštěni. 

18:00 – 1/119th Infantry útočí na II/D u Romagny. Dělostřeleckou palbou je zraněn Sturmbannführer Schreiber, velitel II/D. U.S. jednotky podnikly dva útoky proti Romagny, ztratily dva Shermany a několik mužů ze dvou rot pěchoty podporujících útok. U.S. tanky zničily během bojů jeden Pzkfw IV a muniční vozidlo. Útok na Romagny byl zastaven a americké jednotky čekaly na posily. 

9. srpna 1944

02:00 – Během noci přichází nový rozkaz. DAS REICH se má stáhnout do obrany. Nebylo známo, proč byl útok odvolán. 

09:00 – Americké stíhací bombardéry začínají být po rozptýlení mlhy aktivní. Americké dělostřelectvo zahajuje těžkou palbu podél celé linie DAS REICH, hlavně v sektoru I/D (nedaleko Romagny).

11:00 – Američané útočí od Juvigny proti pozicím pluku DER FUHRER. Několik dalších amerických útoků podporovaných tanky přichází od severu a severozápadu, ale všechny byly zastaveny. Několik amerických tanků bylo zničeno Panzerfausty. Pravé křídlo DER FUHRER bylo částečně ohroženo. Spojení s LAH je přerušeno. Ztráty byly těžké. Kóta 285, SZ od Mortainu je obsazeno Američany, ale opět získáno protiútokem. 

12:00 – Dvanáct amerických tanků je SZ od Barentonu (jižně od Panzeraufklärungs Abteilung DAS REICH). V tomto městě je umístěn prapor Infanterie Division 275. Blokující skupina ze štábu DAS REICH byla umístěna na kótě 266 a měla zabránit průniku amerických tanků. 

20:30 – Američané útočí s tanky proti Romagny. Protiútok II/D, podporovaný tanky, zastavil americký (1/119th Infantry) útok. Tři americké tanky byly zničrny u Bionu. II/D a Aufklärungs Abteilung DR zaujaly okamžitě pozice podél linie Mortain – La Houberte – Bion, aby zabránily průniku U.S. 35th Infantry Division.

10. srpna 1944

15:00 – Americké jednotky zaútočily na I/D a II/D bez úspěchu. Téměř současně zaútočily na Aufklärungs Abteilung DR. Jejich velitel Sturmbannführer Krag přeskupil své jednotky (ačkoliv již prapor americké pěchoty již pronikl jejich pozicemi a byl nyní v jejich týlu). V sektoru Der Führer zaútočily tanky z U.S. 3rd Armored Division. Několik z nich bylo zničeno Panzerfausty. Několik z granátníků DF, kteří si mysleli, že se Američané již stáhli, se šlo podívat na zničený americký tank. Byli napadeni palbou F/119th Infantry a ztratili několik mužů. Německé ztráty byly velmi těžké. 

16:00 – Jednotky z KG Fick obsadily kótu 307 jižně od kóty 314. Obklíčená americká střelecká rota z 2/120th Infantry, která byla na kótě 314 poprvé navázala spojení. Z leteckých dodávek polovina spadla u Američanů, polovina u DAS REICH. Útok proti obklíčeným Američanům byl neúspěšný. 

18:00 – V tuto chvíli byla DAS REICH podřízena LVIII Reserve Panzer Korpsu. Předtím byla podřízena XLVII Panzer Korpsu. Byl vydán rozkaz ke stažení z hlavní bojové linie východně od Mortainu.

22:00 – DEUTSCHLAND byl stažen navzdory těžkému terénu a americké dělostřelecké palbě.

O týden později byl útok kompletně zrušen a mnoho německých divizí bylo odříznuto ve Falaiské kapse. 19. srpna několik tanků z 1st Polish Armoured Division zaujalo obranné pozice na kótách 262 a 239, asi 2 km západně od hřebenu Mont Ormel. Příští den smíšená skupina Pz.IV a Pantherů pronikla na kótu 239, poté z jejich vrcholků obsadily kótu 262, zničily 5 tanků a umožnily několika německým jednotkám uniknout z obklíčení u Falaise.

23. srpna obdržel Stubaf. Enseling Rytířský kříž za vedení této skupiny, Ostuf. Karl Kloskowski byl jako třetí z 6 velitelů rot v Panzertruppen vyznamenán Dubovými listy. Ustuf. Adolf Reeb, vedoucí eso 7. roty, obdržel Rytířský kříž. 

Během 7 týdnů bojů ve Francii, tankový pluk Das Reich zničil přes 200 spojeneckých tanků při ztrátě 75 tanků a 30 jiz zanechal u Falaise pro nedostatek paliva a poruchy. Kloskowski opustil Das Reich na podzim a Ostuf. Horst Gresiak převzal velení 7. Pz. Kompanie. Wilhelm Matzke Byl povýšen do hodnosti Hstuf. a vyměnil velení 3. Pz. Kompanie za velení 1. Pz. Abteilung. Ostuf. Johann Veith převzal velení 3. Pz. Kompanie. Ostubaf. Enseling byl nyní velitelem Panzer Regimentu, Stubaf. Dieter Kesten zůstal velitelem II. Pz. Abteilung. 

Po začátku Ardenské ofenzívy byly tanky Das Reich (28 Pz.IV, 59 Pantherů, 28 útočných děl a 20 Jagd-Pz.IV/70) v záloze a připraveny podpořit německý průlom v jejich bojovém sektoru. 23. prosince byla 7. Pz. Kompanie (8. měla Pz.IV, 5. a 6. Pz. Kompanie měla StuG) nyla přidělena k II “Der Führer” a rota útočných děl k III “DF” a byly poslány k důležité křižovatce Baraque de Fraiture. Ostuf. Gresiak v Pz. #701 vedl osm Pz.IV severně ke křižovatce v 16:20, kde se střetla s četou Shermanů z U.S. 3rd Armored Division, zničila 2 tanky a ztratila 2 tanky palbou Shermanů a 2 palbou houfnic. Několik tanků se pak přiblížilo z východu, dorazily Shermany a dobyly křižovatku v 18:00. Gesiakova rota zničila za tento den celkem 17 tanků. Gresiak byl dalšího dne těžce zraněn a obdržel o měsíc později Rytířský kříž. 

24. prosince okolo 22:00, se tanky a další vozidla 7th Armored Division přiblížila SZ od B. de Fraiture k měsícem osvětlené křižovatce Manhay. Hscha. Franz Frauscher v Pantheru #431 a další Panthery z jeho čety pronikly nepozorovaně do americké kolony. V S zatáčce na silnici N15 jižně od města vyjely Panthery z linie a začaly palbu na kolonu, americká kolona se ve zmatku rozptýlila. Devět Shermanů bylo zničeno. Během převzetí Manhay byl velitel 4. Pz. Kompanie Hstuf. Ortwin Pohl zraněn a další den (25. prosince) byl zabit Ostuf. Reeb v Pz.IV #711.

Několik následujících dní pokračovala Das Reich v útocích proti přeskupeným a posíleným Američanům. Pro Enselingovy tanky byl zbytek prosince a počátek ledna 1945 opotřebovací bitvou, ve které byl zabit Ostuf. Veith ve svém tanku Panther #301 a posmrtně vyznamená Rytířským křížem.

V době od 23. prosince do 15. ledna Das Reich zničila 324 tanků při vlastní ztrátě 68 tanků, včetně 34 Pz.IV a 28 Pantherů.

Během února byl Panzer Regiment přesunut do lesů Bakony v Maďarsku. Měl 13 Pz.III, 18 Pz.IV, 8 Jagd-Pz.IV a 23 Pantherů. Regiment pronikl podél jezera Balaton a 6. března bojoval JZ od Budapešti. 9. března tanky DR posíleny III (gep.) “Der Führer” dobyly kótu 159. 12. března pokračovaly těžké boje v oblasti Kulso, Puskop a Myr. Hscha. Emil Seibold v Pz.IV #831 zničil svůj 65. tank. 16. března začal ruský protiútok. Četa Osch. Barkmanna zničila pět T-34, od roku 1943 to byl již 3.000. zničený nepřátelský tank.

Během třetího týdne v březnu ustupovala Das Reich jižně od Komorn a setkala se zde poprvé s tanky JS-3. 28. března měl Panzer Regiment 5 Pz.IV, 2 Panthery a 5 Jagdpantherů při ústupu SZ od Vídně. Ráno 2. dubna severně od Badenu, Stubaf. Kesten, velitel II/Pz. Rgt. Das Reich, byl zabit. Při útocích 5. gardového tankového sboru ze SZ a 9. gardového mechanizovaného sboru z jihu, většina tanků Das Reich ustoupily zpět přes Dunajský kanál severně od Vídně druhý týden v dubnu. Poslední tanková bitva divize byla vybojována 13. dubna.

Brzy ráni byl Panther Oscha. Barkmanna vyřazen z akce, ne nepřátelskou palbou, ale protože zapadl do kráteru po bombě. V blízkosti, nedaleko západního konce Floridsdorfského mostu přes Dunajský kanál, bojovala osamělá 6. Pz. Kompanie Pz.IV, ale brzy boj utichl. Ostuf. Karl-Heinz Boska, velitel této roty, vedl 3 Panthery na druhou stranu k posílení německého předmostí, ale ty byly během cesty zničeny a Boska byl zraněn. Tanková síla Das Reich přestala existovat.

Konec války zastihl zbytky divize v Československu, kde se vzdaly Američanům.

Během zimních bojů v letech 1941-1942 u Moskvy divize demonstrovala své bojové kvality a získala statut elitní jednotky. Tyto kvality byly výsledkem obtížného a realistického bojového výcviku navrženého Felixem Steinerem, prvním velitelem pluku “Deutschland”. Jeho metodami výuky byl nelítostný a agresivní duch u všech hodností a malá jednotka mužů trénovaná Steinerem měla stejnou hodnotu jako standardní větší jednotka. Malé jednotky z divize Das Reich byly často odloučeny od hlavní části divize a používány k vyztužení kolísající obrany nebo na hrotu útoku. Následkem toho 2. SS Division málokdy bojovala jako kompletní jednotka. 

Její důstojníci prosazovali Steinerovi metody v dalších divizích a tak do roku 1944 bojovala většina jednotek Waffen SS dle stejných principů. Několik důstojníků z Das Reich dosáhlo vysokých pozic u Waffen SS. Dva se stali veliteli armády, několik veliteli sborů, další vedli “Das Reich” nebo další divize SS. Velitel divize Heinz Lammerding se stal šéfem štábu Armee Gruppe “Vistula” v roce 1945. Na nižších úrovních bojovali v divizi muži jako tankové eso Ernst Barkmann.

SS-Panzergrenadier Regiment 3 Deutschland

Německá říšská vláda přikázala 24.9.1934 ustavení SS-Verfügungstruppe v síle tří Standarte a jednoho Nachrichten Abteilungu. Tak byla vytvořena v Mnichově SS-Standarte Deutschland, v roce 1938 plně motorizovaná a vyzbrojená, velitelem byl SS-Standartenführer Steiner. S počátkem mobilní války německé armády v září 1939, byl pluk převelen jako část SS-Verfügungstruppe do východního Pruska, kde působil na pravém křídle 3. Armee a zúčastnil se dobytí polské pevnosti Grauden. Po tažení v Polsku zajišťoval hranici na Západě a 10.5.1940 v sestavě SS-Division Das Reich, zahájil pochod Holandskem. Obsadil Vlissingen, bojoval o Antverpy, kanál La Bassee a nakonec v jižní Francii. Po tažení na Západě v roce 1940 začala přestavba všech jednotek Waffen-SS na Panzergrenadier Regimenty. Tak se z jednotky stal SS-Panzergrenadier Regiment 3, dále však nesl jméno “Deutschland”. Velitelem byl v roce 1941 SS-Obersturmbannführer Kumm, který vedl pluk v rámci Panzergruppe Guderian na Moskvu, kde byli jeho vojáci jen několik kilometrů od Rudého náměstí. Ale mrazivé počasí a odpor sovětských jednotek jim nedovolil dosáhnout cíle, kdy tři prpaory pluku měly jen 100 mužů a jednoho důstojníka, to vše při teplotě -36°. Pluk musel absolvovat všeobecný ústup německé armády, byl krátce na odpočinek ve vlasti a na jaře 1942 byl převelen na jih Ruska, kde se zúčastnil bojů o Charkov. Poté následovala letní ofenzíva Heer až k Volze, v roce 1943 však musel ustupovat zpět k Dněpru, tentokrát mu velel SS-Standartenführer Harmel. Měl úspěch v obranných bojích až ke kotli Hube (Kameněc-Podolský), zbytek pluku byl poté v říjnu 1944 přeložen k doplnění do prostoru Paderborn, kde se připravoval na ofenzívu v Ardenách. Poslední velký útok německých vojsk na Západě v prosinci 1944 způsobil pluku těžké ztráty, ten postoupil až k Maase, velitel SS-Obersturmbannführer Wisliceny za to obdržel Dubové listy. Se zbytkem 6. SS-Panzerarmee byl na Hitlerův rozkaz přesunut do Maďarska, kde s ev únoru 1945 zúčastnil poslední německé ofenzívy na Východě, protiútoku proti obklíčení Budapešti. Příliš silný odpor Sovětů ofenzívu zastavil a následoval ústup do Rakouska, kde pro něj v květnu 1945 kapitulací Američanům u Linze válka skončila.

 

SS-DIVISION “REICH”
Leden 1942


STAB DER DIVISION
Kartenstelle
Kommandant Divisions Stabsquartier
Krad-Meldezug
Kreigsberichter Zug
Feldgendarmerie Trupp
Feldpostamt


SS-INFANTERIE REGIMENT “DEUTSCHLAND”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie
14. Kompanie
15. Kompanie
16. Kompanie
leichte Infanterie Kolonne


SS-INFANTERIE REGIMENT “DER FÜHRER”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie
14. Kompanie
15. Kompanie
16. Kompanie
leichte Intanterie Kolonne


SS-INFANTERIE REGIMENT 11

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie
14. Kompanie
15. Kompanie
16. Kompanie
leichte Intanterie Kolonne


ARTILLERIE REGIMENT

I. Abteilung
1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie

II. Abteilung
4. Batterie
5. Batterie
6. Batterie

III. Abteilung
7. Batterie
8. Batterie
9. Batterie

IV. Abteilung
13. Batterie
14. Batterie
15. Batterie

Sturmgeschütz Batterie
Messbatterie


KRADSCHÜTZEN BATTALION

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie
5. Kompanie


AUFKLARUNGS ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Leichte Aufklarungskolonne


PANZERJÄGER ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompane


PIONIER ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Bruckenkolonne
Leichte Pionier Kolonne


NACHRICHTEN ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
Leichte Nachrichten Kolonne


WIRTSCHAFTS BATALLION

Verpflegungsamt
Backerie Kompanie
Schlachterie Kompanie


NACHSCHUBDIENSTE

1. Kraftwagenkolonne
2. Kraftwagenkolonne
3. Kraftwagenkolonne
4. Kraftwagenkolonne
5. Kraftwagenkolonne

6. Kraftwagenkolonne
7. Kraftwagenkolonne
8. Kraftwagenkolonne
9. Kraftwagenkolonne
10. Kraftwagenkolonne
11. Kraftwagenkolonne

12. Kraftwagenkolonne
13. Kraftwagenkolonne
14. Kraftwagenkolonne
15. Kraftwagenkolonne
Nachschubkompanie


INSTANDSETZUNGSDIENST

1. Werkstattkompanie
2. Werkstattkompanie
3. Werkstattkompanie
Ersatz Kolonne


SANITATSABTEILUNG

Feldazarett
1. Sanitatskompanie
2. Sanitatskompanie
1. Krankenkraftwagenzug
2. Krankenkraftwagenzug
3. Krankenkraftwagenzug

 

 

SS-PANZER-GRENADIER-DIVISION
“DAS REICH”
Leden 1943


STAB DER DIVISION
Kartenstelle
Kommandant Divisions Stabsquartier
Krad-Meldezug
Kreigsberichter Zug
Feldgendarmerie Trupp
Feldpostamt


SS-PANZER GRENADIER REGIMENT “DEUTSCHLAND”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie


SS-PANZER GRENADIER REGIMENT “DER FUHRER”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie


ARTILLERIE REGIMENT

I. Abteilung
1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie

II. Abteilung
4. Batterie
5. Batterie
6. Batterie

III. Abteilung
7. Batterie
8. Batterie
9. Batterie

IV. Abteilung
10. Batterie
11. Batterie
12. Batterie


I/”LANGEMARCK” (Kradschutzen Bataillon)

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie
5. Kompanie


PANZER REGIMENT

I. Abteilung
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie

II. Abteilung
4. Kompanie
5. Kompanie
6. Kompanie

Schwere Panzer Kompanie

Panzer Pionier Kompanie

Panzer Werkstatt Kompanie

1. Leichte Panzer Kolonne
2. Leichte Panzer Kolonne


STURMGESCHUTZABTEILUNG

1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie


AUFKLARUNGSABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Leichte Aufklarungskolonne


PANZERJAGER ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompane


FLAK ABTEILUNG

1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie
4. Batterie
5. Batterie
Leichte Artillerie Kolonne


PIONIER ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Bruckenkolonne
Leichte Pionier Kolonne


NACHRICHTENABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
Leichte Nachrichten Kolonne


WIRTSCHAFTS BATALLION

Verpflegungsamt
Backerie Kompanie
Schlachterie Kompanie


NACHSCHUBDIENSTE

1. Kraftwagenkolonne
2. Kraftwagenkolonne
3. Kraftwagenkolonne
4. Kraftwagenkolonne
5. Kraftwagenkolonne

6. Kraftwagenkolonne
7. Kraftwagenkolonne
8. Kraftwagenkolonne
9. Kraftwagenkolonne
10. Kraftwagenkolonne
11. Kraftwagenkolonne

12. Kraftwagenkolonne
13. Kraftwagenkolonne
14. Kraftwagenkolonne
15. Kraftwagenkolonne
Nachschubkompanie
Waffen Werkstattkompanie


INSTANDSETZUNGSABTEILUNG

1. Werkstattkompanie
2. Werkstattkompanie
3. Werkstattkompanie
Ersatz Kolonne


SANITATSABTEILUNG

Feldazarett
1. Sanitatskompanie
2. Sanitatskompanie
1. Krankenkraftwagenzug
2. Krankenkraftwagenzug
3. Krankenkraftwagenzug


OSTATNÍ

Stabskompanie
Feldgendarmerie Kompanie
Feldpostamt
Kriegsberichter Kompanie

 

SS-PANZER-DIVISION “DAS REICH”
Leden 1944 – květen 1945


STAB DER DIVISION
Kartenstelle
Kommandant Divisions Stabsquartier
Krad-Meldezug
Kreigsberichter Zug
Feldgendarmerie Trupp
Feldpostamt


2.SS-PANZER REGIMENT

I. Abteilung
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie

II. Abteilung
4. Kompanie
5. Kompanie
6. Kompanie


3.SS-PANZER GRENADIER REGIMENT “DEUTSCHLAND”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie


4.SS-PANZER GRENADIER REGIMENT “DER FUHRER”

I. Battalion
1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie

II. Battalion
5. Kompanie
6. Kompanie
7. Kompanie
8. Kompanie

III. Battalion
9. Kompanie
10. Kompanie
11. Kompanie
12. Kompanie
13. Kompanie


2.SS-PANZER-ARTILLERIE REGIMENT

I. Abteilung
1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie

II. Abteilung
4. Batterie
5. Batterie
6. Batterie

III. Abteilung
7. Batterie
8. Batterie
9. Batterie

IV. Abteilung
10. Batterie
11. Batterie
12. Batterie


2.SS-KRADSCHUTZEN BATALLION

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
4. Kompanie
5. Kompanie


2.SS-STURMGESCHUTZ ABTEILUNG

1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie


2.SS-AUFKLARUNGS ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Leichte Aufklarungskolonne


2.SS-PANZERJAGER ABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompane


2.SS-FLAK ABTEILUNG

1. Batterie
2. Batterie
3. Batterie
4. Batterie
5. Batterie
Leichte Artillerie Kolonne


2.SS-PANZER-PIONIER BATALLION

1. Kompanie
2. Kompanie
3. Kompanie
Bruckenkolonne
Leichte Pionier Kolonne


2.SS-NACHRICHTENABTEILUNG

1. Kompanie
2. Kompanie
Leichte Nachrichten Kolonne


2.SS-WIRTSCHAFTS BATALLION

Verpflegungsamt
Backerie Kompanie
Schlachterie Kompanie


2.SS-NACHSCHUBDIENSTE

1. Kraftwagenkolonne
2. Kraftwagenkolonne
3. Kraftwagenkolonne
4. Kraftwagenkolonne
5. Kraftwagenkolonne

6. Kraftwagenkolonne
7. Kraftwagenkolonne
8. Kraftwagenkolonne
9. Kraftwagenkolonne
10. Kraftwagenkolonne
11. Kraftwagenkolonne

12. Kraftwagenkolonne
13. Kraftwagenkolonne
14. Kraftwagenkolonne
15. Kraftwagenkolonne
Nachschubkompanie
Waffen Werkstattkompanie


2.SS-INSTANDSETZUNGSABTEILUNG

1. Werkstattkompanie
2. Werkstattkompanie
3. Werkstattkompanie
Ersatz Kolonne


2.SS-SANITATSABTEILUNG

Feldazarett
1. Sanitatskompanie
2. Sanitatskompanie
1. Krankenkraftwagenzug
2. Krankenkraftwagenzug
3. Krankenkraftwagenzug


OSTATNÍ

Stabskompanie
Feldgendarmerie Truppe
Feldpostamt
2.SS-Kriegsberichter Zug

 

                                                                                                      Rukávové pásky jednotek divize

pasek-das-reich

Rukávový pásek velitele divize Das Reich Obersturmbannführera Christiana Tychsena

pasky-das-reich

Regiment Deutschland

 

Regiment-Der-Fuhrer

Regiment Der Führer

Regiment-Langemarck

Regiment Langemarck

Division-Das-Reich

Division Das Reich

Regiment-Germania

Regiment Germania

 

Divizní insignie

 

wolfsangel 

Divizní symbol – wolfsangel byl používán bílý nebo žlutý.

Dočasné insignie Das Reich

 

das-reich-kursk

Symbol používaný divizí během ofenzívy u Kurska.

 

Taktické označení příslušníků divize

 

R 11 – velitel pluku

R 12 – adjutant pluku

R 13 – ordonance nebo spojovací důstojník

R 14, atd. – štáb pluku

A 11 – velitel I. praporu

A 12 – adjutant I. praporu

A 13 – ordonance I. praporu

A 14, atd. – štáb I. praporu

101 – velitel 1. roty, I. praporu

102 – zástupce velitele 1. roty, I. praporu

111 – velitel 1. čety, 1. roty, I. praporu

112 – 2. vozidlo 1. čety, 1. roty, I. praporu

133 – 3. vozidlo 3. čety, 1. roty, I. praporu

201 – velitel 2. roty, I. praporu

301 – velitel 3. roty, I. praporu

B 11– velitel II. praporu

B 12 – adjutant II. praporu

B 13 – ordonance II. praporu

401 – velitel 4. roty, II. praporu

501 – velitel 5. roty, II. praporu

601 – velitel 6. roty, II. praporu

Tiger Kompanie

 

S přidáním nových tanků Tiger k divizi Das Reich v roce 1942, byla zformována nová 8. Kompanie.

 

15.11.1942: rozkaz ke zformování Tiger Kompanie pro 2. SS-Panzergrenadier Division Das Reich
12.1942: 2 Tigery dodány
1.1943: 8 Tigerů a 12 PzKpfw IIIJ dodáno, organizováno do 4 těžkých čet, každá se 3 Tigery a 1 PzKpfw III a 2 lehkých čet, každé s 4 PzKpfw III
24. – 25.1.: přesun na východní frontu
1. – 2.2.: příjezd do Charkova
17.2.: stažení do Poltavy, 1 velitelský Tiger dodán k vyrovnání ztrát
22.2.: německá protiofenzíva u Charkova
25.2.: 3 Tigery operační
13.5.: 6 Tigerů dodáno, 14 celkem
20.5.: zbývající PzKpfw III odsunuty
4.7.: 12 Tigerů operačních
5.7.: začíná operace Zitadelle
16.7.: Zitadelle ukončena, 5 Tigerů operačních
28.7.: 9 Tigerů dodáno od Leibstandarte, která odjela do Itálie, 22 celkem, přesun na řeku Mius
4.8.: přesun k Charkovu

18.7.: 3 ze 17 Tigerů operační
20.10.: přesun k Bobrujsku
6.11.: přesun do Kyjeva
17.12.: většina Das Reich přesunuta na Západ k přestavbě, 9 zbývajících Tigerů zůstalo jako část Kampfgruppe Das Reich
25.12.: všechny zbývající Tigery jsou opuštěny pro nedostatek paliva
10.2.1944: 5 Tigerů dodáno v Proskurově
26.3.: poslední 2 Tigery zapáleny
14.4.: stažení do Holandska a začlenění do s.SS-Pz.Abt.102?

Velitelé

SS-Hauptsturmführer Grader

11.42 – 8.2.43

SS-Hauptsturmführer Kuhlmann

8.2.43 – 17.2.43

SS-Hauptsturmführer Herzig

17.2.43 – 29.3.43

SS-Hauptsturmführer Grader

10.4.43 – 11.7.43 (zraněn)

SS-Obersturmführer Lorenz

11.7.43 (zabit)

SS-Obersturmführer Theiss

11.7.43 – 15.7.43

SS-Obersturmführer Reininghaus

15.7.43 – 15.8.43

SS-Obersturmführer Matzke

15.8.43 – 10.43 (zraněn)

SS-Obersturmführer Tensfeld

10.43 – 16.11.43 (zabit)

SS-Obersturmführer Kalls

16.11.43 – 12.43

 

 

Schnelles SS-Schützen Regiment “Langemarck”

Většina vlámských dobrovolníků v divizi byla soustředěna v SS-Schtz.Rgt. Langemarck (Schnelles). Bylo zde asi 100 Vlámů.

Stabskompanie:

Velitel SS-Obersturmbannführer Hinrich Schuldt
Adjutant SS-Hauptsturmführer Dieter Kesten

Stabskompanie měla 3 čety:

PAK Zug (protitanková četa)
Kradmelders Zug
Nachrichten Zug (spojovací četa)

I./Battaillon:

Velitel SS-Sturmbannführer Jacob Fick
Adjutant SS-Obersturmführer Hermann Buch

I./Battalion se skládal ze 3 Schwimmwaggen Kompanie, každá měla 230 mužů a 64 vozidel a 4. Schwere Kompanie a 5. Kompanie s ženisty a protitankovými střelci.

II./Batl.:

Velitel SS-Hauptsturmführer Walter Harzer
(později Tychsen)
Adjutant SS-Obersturmführer Hans Pavelka
Kompanie Führer SS-Obersturmführer Tetschen
SS-Hauptsturmführer Kesten
SS-Obersturmführer Graun
Zug Führer SS-Untersturmführer Boska
SS-Untersturmführer Kruse
SS-Untersturmführer Kuhlmann

 

 

Datum

Korps

Armee

Armee Gruppe

 

1.41 – 3.41

XXXXI

1. Armee

D

Francie

4.41

XXXXI

12. Armee

Jugoslávie

5.41 – 6.41

odpočinek

BdE

Wehrkreis XVII

7.41 – 9.41

XXXXVI

2. Panzergruppe

Mitte

Smolensk, Kyjev

10.41

LXVII

4. Panzergruppe

Mitte

Vjazma

11.41 – 12.41

XXXX

4. Panzergruppe

Mitte

Moskva

1.42

XXXXVI

4. Pz. Armee

Mitte

Možajsk

2.42

VI

9. Armee

Mitte

Ržev

3.42 – 4.42

XXXXVI

9. Armee

Mitte

Ržev

5.42

XXVII

9. Armee

Mitte

Ržev

6.42

záloha

9. Armee

Mitte

Ržev

9.42 – 11.42

SS Panzerkorps

15. Armee

D

Rennes

12.42 – 1.43

záloha

D

Rennes

2.43

záloha

OKH

B

jižní Rusko

3.43

SS Panzerkorps

4. Panzer Armee

Süd

Charkov

4.43

záloha

Kempf

Süd

Charkov

5.43 – 6.43

odpočinek

Süd

Charkov

7.43

II. SS

Charkow

Süd

Bělgorod

8.43

záloha OKH

4. Panzer Armee

Süd

Stalino

9.43

III

8. Armee

Süd

Poltava

10.43

XXIV

8. Armee

Süd

Dněpr

11.43

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Kyjev, Fastov

12.43

XXXXII

4. Panzer Armee

Süd

Žitomir

1.44*

XXXXVIII

4. Panzer Armee

Süd

Vinica

2.44 – 3.44*

LXXXVI

1. Armee

D

Toulouse

4.44

I. SS

D

Toulouse

5.44 – 6.44

záloha

7. Armee

D

Toulouse

7.44

LXXXIV

5. Panzer Armee

B

Normandie

8.44

II. SS

7. Armee

B

Normandie

9.44 (kgr.)

I. SS

7. Armee

B

Eifel

10.44 (kgr.)

LXVI

6. Panzer Armee

B

Eifel

11.44

odpočinek BdE

6. Panzer Armee

Paderborn

12.44

záloha

6. Panzer Armee

OB West

Ardeny

1.45

II. SS

4. Panzer Armee

B

Ardeny

2.45 – 3.45

odpočinek / záloha

BdE

Süd

Maďarsko

4.45

II. SS

Süd

Maďarsko

5.45

Mitte

Čechy

* Kampfgruppe zůstala v Rusku 2.44 – 3.44:

Datum

Korps

Armee

Armee Gruppe

 

2.44

XXXXVIII

4. Pz. Armee

Süd

Vinica

3.44

LIX

1. Pz. Armee

Süd

kapsa Hube

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close