1944

Nechme nejdřív promluvit úvodní titulky k filmu: Rok 1939. Svět vstoupil dosud největšího konfliktu, který vešel do historie pod označením Druhá světová válka. Roku 1940 si Sovětský svaz připojil Estonsko a mobilizace se dotkla 55 000 estonských občanů, kteří bojovali v Rudé armádě. V roce 1941 obsadilo Německo estonský stát. V německých ozbrojených silách figurovalo 75 000 Estonců. V roce 1944 se na estonských hranicích objevila Rudá armáda. Tolik k historickému kontextu nezbytnému k pochopení děje.

Počátek filmu nás zavádí na linii Tannenberg. Sledujeme boj na obou stranách, který však není zase tak rozdílný. Bez ohledu na to, ke kterému táboru přísluší, cítí členové obou armád totéž. A to nejen proto, že jsou krajané. Jednoduše proto, že jsou stejné lidské bytosti, které mají vzdor odlidštěné válce vlastní individuální prožitky.

Film je pomyslně rozdělen na dvě části. V části první se setkáváme s vojáky na německé straně. Válečná vřava se střídá s všedními chvilkami, při nichž se vojáci baví, ale také mají čas přemýšlet. V tom momentě si uvědomují pustošivou sílu celého konfliktu. Vzpomínají na domov, ačkoli vzpomínky blednou, na rodiče, píší dopisy dívkám, které zanechali kdesi daleko. Při pohledu na padlé kamarády, neboť přátelé se v těchto chvílích stávají jedinými bližními a nahrazují rodinu, se vkrádají pochybnosti. Bojovat? Proč? Za svobodu? Bezvýchodnost celé situace podtrhuje scéna, kdy ve společném hrobě leží vojáci obou armád. Pod jediným křížem, pod nápisem „31 mrtvých estonských vojáků”. Když už se nebojuje, náhle postrádá smysl dělení na dvě strany. Zůstávají jen mrtví. Jeden ze sovětských vojáků při pohledu na padlé během pohřbívání pronáší: „Pro ně už válka skončila.” Ostatně, postavy v jedné ze scén také příhodně citují spisovatele E. M. Remarqua.

Mezi padlými je i Karl Tammik. Sovětský seržant Jüri Jõgi se s jeho posledním dopisem vydává vojákovu smrt oznámit Karlově sestře Aino. S půvabnou dívkou se sblíží. Úplnou pravdu o smrti jejího bratra jí však říct nemůže. Aino se ji dozví až na samém závěru filmu z dopisu od Jüriho, který jí konečně tímto vše přizná. Ve chvíli, kdy Aino čte dopis, je už ale Jüri mrtev. Zastřelen za neuposlechnutí rozkazu, neboť odmítá začít střílet do skupinky mladých estonských vojáků mobilizovaných Německem. Jsou to nepřátelé? Jüri chce svému nadřízenému namítat, že jsou to především dosud děti. Za svou lidskost však tvrdě zaplatí.

Režie: Elmo Nüganen
Hrají: Märt Pius, Mait Malmsten, Ain Mäeots, Peeter Tammearu, Andero Ermel, Gert Raudsep, Rain Simmul, Tanel Saar, Anne Reemann, Maiken Schmidt, Ivo Uukkivi, Hendrik Toompere jr., Tõnu Oja, Jaak Prints, Martin Mill,
Natočeno: Estonsko, Finsko v roce 2015, délka filmu 100 minut

Leave a Comment

By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. more information

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close